Klášter - fotografování - zpěv

 

 vyvážení bílé podle foťáku

 Zajímavá trojkombinace, ale kupodivu jde dohromady. Zajel jsem si za ní do sokolovského kláštera. Bylo tam vystoupení souborů sokolovské Základní umělecké školy. Předně jsem chtěl slyšet pořádný sborový zpěv lidiček, které znám a pak -- výzva vyfotit v takových prostorech. Věděl jsem, že zabudovaný blesk nestačí a proto jsem bral externí. Zklamal.

Oprava blesku-- přežiju ?

Ten externí blesk mě před pár dny zradil. Doma pálil jak divý a když se měl předvést při ostré akci - tak se jen jiskřilo u výbojky. Diagnoza jasná--studený spoj. To opravím.
Rozebrání zabralo chvilku, ale co dál ? Jeden kontakt byl takový "očouzený", ale nikde jsem neviděl chybu. No uvidíme--moje stará pájka snad vše napraví.
vsuvka z historie : kdysi jsem opravoval blesk a věděl jsem kam nesmím sáhnout. Pochopitelně jsem tam sáhl a to byla PECKA. Blesk letěl přes celý obývák a bylo po opravě.

Fotografování----nikdy neváhat

foto při kávě

Tak se mě to dnes zase potvrdilo---nikdy člověk nesmí váhat. Ráno vstanu---a nevidím... Většinou potřebuji tak hoďku a půl než se zorientuji--kde jsem, čí jsem a co mám dělat. Dnes jsem vylezl z pelíšku kolem půl deváté--když jsem již dvakrát praštil mobil---ať proboha mlčí.
Když jsem se konečně rozkoukal a vytáhl žaluzie----uf---venku sluníčko a sníh. Hned mne napadlo---fotit, fotit, fotit... jenže....nejdříve granko a něco do pusinky, pak kávička---pak kontrola zpráv co je nového ve světě, maily atd. atd.---a bylo jedenáct.
Sbalím foťák, stativ, teple se obleču a ven. Hmm---jak jsem přišel k autu a podíval se na západ bylo jasno---nestíhám! Valí se mraky. Jde o minuty. Zapomínám na přemýšlení, kde fotit a ....jedu....směr jezero Medard.
Teď teprve poznávám jak rychle se umí počasí měnit--než jsem stačil dojet ty dva tři kilometry--bylo po sluníčku. Oj Oj---co já si cestou dal jmen!!!!
Poučení : kdykoliv se naskytne šance, možnost, příležitost...něco pěkného, zvláštního, zajímavého vyfotit---foťte---třeba v pyžamu!!!.

Vánoce se blíží

Asi budou brzy vánoce. Soudím alespoň podle toho, že už jsem u nás na náměstí slyšel zpívat koledy. Nejdříve jsem se lekl - co se děje ?  Snad více než patnáct let zpíváme koledy na náměstí o Štědrém večeru. Ale v deset večer. Teď bylo teprve půl čtvrté odpoledne.

Pak mne informovali. Dnes je první adventní neděle a je tady pokus o novou tradici  - každou adventní neděli se sejít na náměstí a zazpívat si pár koled.

Clona a ostrost fotografie

Rudá záře nad Habartovem

Že má clona na fotoaparátu vliv na hloubku ostrosti jsem věděl. Na analogu jsem ji dost využíval pro rychlé focení. Stačilo přečíst na kroužku objektivu od kolika do kolika metrů při určité cloně bude fotka ostrá-- a pak už jen zmáčknout na fotografovaný objekt a bylo to.
S digi jsem nad tím nějak nepřemýšlel. Na systém automatického ostření si stejně stále nemohu zvyknout. Ale nedávno jsem přečetl článek na webu http://www.digineff.cz/art/jaknato/clanek1565955192.html  a ....
Předně jsem si vzpomněl na různé úvahy o lomech světla na irisových clonách v objektivech a co to "dokáže" s ostrostí fotky, ale hlavně mě zarazily ukázky ve zmiňovaném článku. Doporučuji přečíst i těm, kteří nevědí co je clona u fotoaparátu. Ty ukázky  jsou dost přesvědčivé, ale rozhodl jsem se vyzkoušet vše na svém foťáku. Výsledek mě doslova šokoval.  

Drákula a noční Praha

Žižkovský vysílač svítí do dáli

Tak jsme si vyrazili do Prahy na Drákulu. Sestava v autě špičková : já a šest žen ! Ze se sedmi lidiček v autě šest řidičů. Prostě nádhera. Ne že by mě cestou mluvily do řízení, stejně špatně slyším, ale zábava byla i tak. Stačilo, když se v autě začal od stropu spouštět pavouček a bylo pozdvižení. V jeden moment Janina skákala z auta dřív než jsem zastavil. Ještě štěstí, že se zapomněla odpoutat. Jinak by snad vyskočila. 

Hrátky s vodou II

Ta voda mě prostě nedá spát. Napadlo mě zkusit na Netu vyhledat fotky s tímto tématem a nestačil jsem se divit. Nejen záplava nádherných fotografií, ale i různé návody jak kapky vody fotit. Skvělá inspirace, ale pro mě technicky nedostupná. Ti profíci používají externí blesk, který je umístěn u odrazné desky. Finta je v tom, aby blesk osvítil jen odraznou desku a fotoaparátem se následně zachytí jen dopadající odraz od vodní hladiny. Musel jsem si pomoci jinak. A tak byla koupelna na hodinu mojí laboratoří.

Skautský muzikál

Chodovští skauti si opět troufli uspořádat celostátní akci a tak jsem se jel podívat. Skautský muzikál je už dlouholetá akce a byl jsem dost zvědavý. Mimo samotných soutěžních vystoupení byl připraven i doprovodný program. Tady například výroba různých ozdob. Jak jsem si všiml - bylo tam stále plno.

Hrátky s vodou

Dopoledne bylo hezky a já zaváhal - než jsem se vykutálel z bytu, zatáhlo se a bylo po možnosti focení osluníčkované krajiny. Přišlo mě líto, že bych se dnes nevydováděl na nějakých fotografiích a tak jsem se zamyslel-- co fotit? Kdysi jsem někde na Netu viděl fotku dopadající kapky vody na hladinu.Od myšlenky nebylo daleko k činu a tak jsem zahájil přípravy.
Na postel jsem položil dřevěnou desku, na ni reprobednu, abych objekt focení dostal výš a přikryl vše ručníkem. Později jsem si za něj děkoval.Pak jsem vzal talíř, napustil ho po okraj vodou a položil na reprobednu. Potřeboval jsem nějakou odraznou desku za fotografovaný objekt a nejdříve jsem použil polystyrenovou desku s malbou. Problém byla kapající voda. Z čeho a kam ji umístit ? Nakonec jsem použil obyčejný mikrotenový sáček, napustil vodou a zavěsil na provaz od stropu. Pak jsem dal foťák na stativ a scéna byla připravena. Teď jen propíchnout špendlíkem sáček a .... voda tekla rychleji než jsem čekal a tak rychle cvakat.

Ranec plný písniček

Nejen prací živ je člověk a tak jsem si vyrazil za kulturou. Něco málo trampské a folkové písně nemůže škodit. Foťák jsem si vzal pochopitelně sebou. Tentokrát se vystoupení odehrávalo v kinosále a tak podmínky k focení byly horší. Fotografování na patnáct metrů v tomto světle je "legrace". Stativ jsem si nebral s tím, že se mě ještě ruce neklepou a v ruce dlouhé časy udržím. Snímek pódia je focen 1/5 sekundy..ani jsem nedýchal. V levém spodním rohu moderátor Štěpán Podéšť přemýšlí jak začít.

Oprava

Když jsem si zpětně četl článek "Zima je tady" tak mě došlo, že toho negativního pohledu je až moc. Asi to souviselo s tím, že jsem prostě Sova a dopoledne jen "přežívám". Probouzím se k večeru. A tak jsem překonal odpoledne lenost a nechuť a vyrazil ven. Když už má můj foťáček pláštěnku a stativ krásný obal přes rameno- -nesmím být líný.
Odměnu jsem "dostal" hned na kraji "Velké louky" (tak jsme tomu prostoru v mládí říkali). Šel jsem a rozhlížel se co by stálo za cvaknutí. U lavičky, kterou skauti umístili hned na okraj louky jsem uviděl "něco" na kameni. Vrátil jsem se zpět a ......no není to nádhera ?! První sníh a někdo už sebe i druhé (třeba mě) potěší takovým výtvorem. Slepička nebo holub s ratolestí v zobáčku--jakou kdo má fantazii-- a má nálada se ihned zlepšila i když shůry pršelo.

Zima je tady

Před třemi dny jsem si fotil v krásném sluníčku a teď - sníh a zase sníh. Naštěstí ještě nemrzne a tak můj foťáček bez problémů cvaká. Stejně je nejlepší fotit z tepla domova. Třeba poslední "pousmání" kytiček na okně. Ten sníh v pozadí je brzy "převálcuje".

Podivuhodný den

Některé dny přejdou, ani si toho pořádně člověk nevšimne a jde spát. A některé jsou hned od rána zvláštní a přitom nemohu říct proč. Takový byl i ten dnešní. Hned ráno jsem praštil dvakrát do mobilu--a to byla chyba. Pak už nezazvonil a já vstával o dvě hoďky později. Normálně potřebuji minimálně hodinu a půl, abych začal vnímat a mohl trochu fungovat. Dnes jsem rekordně do sebe nalil čaj i kávu a byl v pohotovosti a vyrazil do světa. S novou brašnou na foťák......

Zase víc...

Dort od sestry.

Než jsem  se stačil vzpamatovat už zase narozeniny. To už nejsou ty, na které člověk toužebně čeká: dostane občanku, může si dát regulérně pivo, může být volen do Senátu... Tyhle jsou zase radostné jinak - probudím se a .....jupííííí . ještě žiju.

Měření expozice III

 Teď praktické ukázky vlivu a problémů jednotlivých měření expozice. Začnu fotografiemi, které mne k napsání tohoto článku vlastně přivedly. Do Královského Poříčí jsem jel vyfotit skupinu Salome. Slunce svítilo jak o život, bylo krátce po půl čtvrté odpoledne a zdánlivě ideální podmínky. Jenže....Ženy tančily osvícené sluníčkem, za nimi "temno" stodoly. Když jsem cvaknul první snímky se "zdůrazněným středem"(což mám většinou)- tak jsem okamžitě viděl, že to není OK. Automatika středu zabírala větší plochu než byla tanečnice a započítala i temno stodoly. Výsledek--přeexponované tanečnice.

Měření expozice II

Tak teď se dostávám k měření expozice u dnešních digitálních fotoaparátů. Předně je třeba uvést, že se měří světlo odražené. Měření světla dopadajícího je mnohem přesnější, ale pro normální používání nevhodné. Využívají ho hlavně profesionálové při focení portrétů atd. Za druhé je potřeba si uvědomit, že senzor expozimetru ve foťáku je "barvoslepý". Nevnímá barvy fotografované scény, ale zachycený jas si převádí na středně šedou (18procent). Takže takto vypadá to co vidí fotograf :

Měření expozice I

Jedna z nejdůležitejších věcí při fotografování je správné určení expozice. To znamená nastavení času a clony. Zdálo by se, že v dnešní době plně automatických digitálů o nic nejde--automatika vše vyřeší za fotografa. Ve většině případů tomu tak je-ale existuje mnoho vyjímek a není to jen focení západu, či východu slunce.
Nejdříve malá exkurze do historie :

Tanečnice

Tak jsem si vyrazil fotit orientální tanečnice. Nebo tanečnice orientálních tanců ? To nakonec není až tak podstatné. Hlavní bylo dorazit včas. Což je většinou problém. Jel jsem jako vždy na poslední chvíli a hlavně se strachem, kde zaparkuji. Vystoupení mělo být v Kynšperku na náměstí a tam rozhodně nezaparkuji. Takže první volné místo hned na kraji Kynšperka a hurá k náměstí. Zbývá mě posledních snad osm minut. To zvládnu-když tak budu cvakat za běhu. No jo--řítím se k náměstí a .... nikde nevidím davy lidí. Kruci, kde je v Kynšperku náměstí ? Přece u kostela ! Nikde, nikdo--jen povaleči u zastávky. Pro jistotu zatočím k Městskému úřadu. Zbývá pár minut. V hlavě si znova "přehrávám" mail s programem, který jsem dostal. Přece si to pamatuji přesně. Zastavuji se u plakátů a ...jasně- náměstí! a Přitom nikde-nikdo.

Pár fotek navíc

V neděli bylo nádherně. Sluníčko zvolna zapadalo a vše bylo prosvětleno jemným, načervenalým světlem. Měl jsem volno a tak jsem nemohl váhat. Konečně mohu využít měkké světlo při západu slunce. Skočil jsem do auta a hurá na Medard. Mám tam vytipovaných pár míst, kde chci pravidelně fotit napouštění. Postavil jsem stativ a nacvakal čtyři trojice bracketingem.

Oslava v Lounech

Tak mě to zase jednou po delší době vyšlo a mohl jsem se zúčastnit akce naší dovolenkové party. Většinou to vychází, že jsem v práci. Tentokrát stáli při mě všichni svatí. Tušil jsem, že budu muset hrát i na banjo a tak jsem den předem raději vyndal to své ze skříně a začal trochu trénovat. Au, au-- prstíčky si odvykly. Ale přece jen jsem dvě, tři hoďky dokázal trápit pamět i prsty. Druhý den jsem sbalil kytaru, foťák a hurá do Loun (banjo má Kája).

I v práci se dá fotit

Tak už mě skončilo nicnedělání a vesele pracuji. Stejně sebou vozím foťák i do práce. Občas se stane, že je "něco" zajímavého cestou. Hlavně když jedu z noční a vychází slunce. To jedu domů i dost dlouho. V pondělí se mě foťák vyplatil. Celý den nádhera- slunečné počasí a v práci děsné horko. Ale....

Bismarckova rozhledna

Rozhledna, která byla dlouhá léta dobře utajena. A to letos slaví celých sto let od svého postavení. Dozvěděl jsem se o ní prvně při brouzdání po Netu. Na webovkách, které jsem si bohužel neuložil jsem se dočetl moc zajímavé psaní. Namátkou vzpomínám, že ten člověk (jméno atd. mě vypadlo) popisoval, jak se ještě za totality v nějakém archívu, snad v Liberci dočetl o rozhledně u Chebu. A šel ji hledat. Pochopitelně měl tenkrát velké problémy s Pohraniční stráží. Ale našel ji. Po 89 tam vyrazil znova a dlouho hledal marně. Ani většina místních lidí netušila, že mají pár kilometrů za Chebem rozhlednu. Není se co divit- my starší moc dobře víme, co to bylo hraniční pásmo.

Mapy.cz mě slyšely

Část rodiny byla na dovolené na Hracholuskách a já chtěl využít poslední dny volna před pracovním běsněním a zajet za nimi. Jeli jsme dvěma auty a campující o tom neměli vědět. Znal jsem název campu kde jsou a tak přece žádný problém. Jo jo--jak často se člověk plete....

Ach to ISO

Nedávno jsem si četl článek o nejčastějších chybách při fotografování s DSLR. Některé rady se mě zdály až úsměvné. Například paměťová karta,která zůstala v PC, baterie doma v nabíječce nebo úplná katastrofa- fotobrašna bez foťáku. Komentáře pod článkem však dávaly autorovi za pravdu - Murphyho zákony prostě fungují.

HDR

Když jsem začal fotit na digi foťák-tak mě syn (můj provokatér) poslal link s poznámkou - to by se mě líbilo. HDR ( High Dynamic Range-vysoký dynamický rozsah)--něco co jsem do té doby neznal. Kdo má zájem dozvědět se víc---stačí v Googlu napsat "HDR" a odkazů je mnoho. Pro lenochy třeba tento " http://www.dirtfoto.com/hdr-fotografie-anebo-vysoky-dynamicky-rozsah/" nebo " http://www.molcan.cz/jak_na_hdr "

Náš Vilda

Máme psa. Rasa neznámá. Stručně by se dal charakterizovat slovy - Vilda je prostě Vilda. Takový pes se rodí jednou za sto, vyjímečně za padesát let. Pominu všechno to, co nám prováděl, když byl dovezen k nám. To se nedá slovy popsat a hlavně snad ani vysvětlit. Co je fascinující, že si v prvních vteřinách "adoptoval" moji dceru a nikdo jiný pro něj neexistoval. Dnes po letech se ode mne nechá i pohladit a když v jedné ruce držím párek--tak se dokonce přitulí. Ale jinak pro něj existuje jen dcera a basta. Jeho závislost na ní je přímo neskutečná a díky tomu zažíváme občas i velmi zvláštní situace. Jako když jsme byli v Liberci. Dcera uprostřed Liberce v aquaparku a já na okraji Liberce s ním. Šel jsem ho vyvenčit a....nedal se zastavit! Vyrazil jak šílený a cestu přes půl města za dcerou si našel.Touha je prostě touha kámo...
Jeho skoky do výšky, když dceru spatří jsou pověstné. Byli jsme teď před pár dny na procházce v Betlémě a Vilda tam fascinoval všechny hosty svými skoky.Vyfotil jsem ho, když skákal radostí, že dcera přichází.

Autem

Poučen proměnlivým počasím vyrazil jsem autem. Stejně jsem si nepomohl. Pamatoval jsem si, že za Lomnicí by měl být hezký výhled na Sokolov a tak jsem jel tam. Jen jsem poodešel od auta a cvaknul první foto--začalo pršet. Klasika. A tak jsem vyrazil dál. Naděje, že přestane a vrátím se zpět byla veliká. Mezitím jsem u Vintířova objevil viadukt a zajel pod něj. A začal jsem vymýšlet "hlouposti". Čekal jsem na projíždějící auta a cítil jsem se jako lovec. Ulovil jsem jsem jich dost, ale nejzajímavěji vypadá to, které projelo takovou rychlostí, že ani závěrka nestíhala.
A tak jsem raději vyrazil do Lokte a hledal vhodná místa. V Lokti je jich dost.Něco jsem nafotil a vyrazil cestou na Sokolov. Chtěl jsem nafotit Medard i z druhé strany než vždy chodím. Ale udělal jsem si ještě malou zastávku. U Citic je připravený kanál, kterým se bude Medard napouštět i z Ohře. Problém je tam silnice a železniční trať na Cheb. Ze strany Medardu už je připravený kanál a od Ohře zbývá vyhloubit nějakých pět metrů a je to. Ale jak to udělají se silnicí a tou tratí - to jsem tedy zvědavý.
Cestou jsem ještě fotil dominanty habartovska - větrné elektrárny. Ale to bude samostatné téma. Někdy. Snad vezmu auto a objedu celý okres nebo i kraj. Určitě jsou vidět odevšad. Prostě "ladí" s přírodou.

Stálo to za to ?

Dnes jsem si opět vyrazil s foťákem na vycházku. Kouknu na teploměr = 28 Celsia. Sundal jsem rifle a vzal kraťasy. Tentokrát žádný Medard, ale směr na Anenskou. Horko bylo veliké a tak jsem si v Betlémě dal jedno na žízeň. A pak už do lesa - záměr : divočina kolem Radvanovského potoka.
První rána do hlavy byla, když jsem po cestě dorazil k potoku. Kam vstoupí naši lesáci- to prostě stojí za to ! Jaká to byla pěkná cesta přes potůček a dnes ? Vidíte sami. A to se mě fotka kde jsou vidět padesát centimetrů hluboké koleje nepovedla(špatné zaostření). Nacvakal jsem toho víc, ale...kdo by se na tu spoušť díval.
A tak raději rychle k potoku, který je fakt úžasný. Prostě divočina. Během chviličky mě však došlo, že jsem se opět špatně připravil. Kraťasy a tisíce potvor co kousaly a sály mě krev nešly nějak dohromady. Proč mě nenapadl nějaký repelent ?!No jo--ale co bych nevydržel pro pěkné fotky. A tak jsem prolézal potokem a hledal vhodné záběry. Vůbec jsem nelitoval toho, že vždy nosím stativ. Bez delších časů bych se v té divočině nechytal. A tak jsem se prodíral divočinou, stavěl stativ a cvakal. Rovnou do RAWU s tím, že pak si zase pohraji s HDR. Trochu jsem vnímal, že nahoře na obloze je nějak málo světla--ale o co gou--vždyť mám stativ a dlouhé časy. Nevarovalo mě ani zvyšující se kymácení větví a stromů. Až první kapky mne donutily zvednou pořádně hlavu a podívat se nahoru mezi větve stromů. Hmm--nevypadalo to dobře.Ještě chvilku jsem odolával a snažil se něco vyfotit, ale bylo to marné - příroda opět vítězí. Jen jsem dal foťák do mé starodávné brašny-už se déšť spustil naplno. Znovu jsem foťák překontroloval, jestli je dobře zabalený a s úsměvem-mě přírodo nemůžeš dostat- jsem vyrazil pryč. No jo-ale kudy ? Nejkratší cestou---to je přece jasné. Vždyť to tady perfektně znám a nemusím se držet cest. V těchto místech nepotřebuji ani kompas ani GPSku ! Jen jsem nevzal v úvahu, že už jsem tam delší dobu nebyl. Vyrazil jsem pod azimutem 185 stupňů (hihi) a nedíval jsem se moc dopředu. Velmi brzy jsem pochopil, že to byla chyba. Stromky, které tady nebývaly--nějak vyrostly. Keře (hlavně ty s trny) se hóóódně rozmnožily. Ale to jsem překonával s úsměvem---znám přece cíl : sucho a teplo domova. Ale co to ? Další komplikace- ohradníky u školek. Kruci ty tady přece nebývaly. No teď se mě je tedy nechce přelézat A tak jsem začal všelijak kličkovat : azimut - 185, vzápětí 45. A opět 190. Prostě nádhera. Ani potok nevěděl kde má být a tak jsem narážel na nějaké jeho ramena či přítoky a po chvilce mě to bylo jedno. Když jsem mokrý celý--proč bych vodu překračoval ? Mohu se i brodit. Do toho začaly blesky. Počítal jsem si jak jsou daleko--a zatím to šlo. Jen hlavou se mě prohnaly myšlenky--co mám kovového ? Stativ. Hmm--stačil bych ho zahodit ? Ale to už jsem byl u místa, které jsem velmi dobře znal a kde jsme párkrát dělali s dětmi různé akce. Vypadalo sice naprosto jinak--ale cesta byla na svém místě a hurá domů. Poštípaný, nohy rozervané od trnů, ale nic z toho jsem v tu chvíli moc nevnímal a zrychlil krok. A zase ta cesta---bože! Není to tak dlouho co to byla normální lesní cesta. A teď ? Škoda mluvit- děs se podívat! Sem bych nahnal od odpovědných politiků, přes ochránce přírody a různé ekologické aktivisty - všechny! Ať se podívají. Bláhová myšlenka--vždyť je to jen kus lesa u Habartova a televizní kamery by to nezajímalo!!!
Ale cesta mě rychle ubíhala a když jsem vyšel na volné prostranství-přestalo i pršet. Ten nahoře mě má prostě rád. A tak jsem dorazil i v pohodě domů.

Videa

Máme mnoho a mnoho video kazet VHS z různých akcí. Ale kdo se dnes dívá na VHS ? Většinou už v domácnostech schází a vše je na DVD. Rozhodl jsem se před mnoha měsíci vše digitalizovat. Pořídil jsem si na to střihovou kartu, šikovný program a trochu se to naučil. Jsou to hodiny a hodiny. Občas se stane, že se rozejde zvuk s obrazem a je problém.
Digitalizováno už mám snad 30 kazet a teď nastává to nejvíce náročné, hlavně na čas--sestříhat a vybrat jen části. Vždyť kdo by se třeba díval na hodinové záběry z čarodejnic, když máme záběry snad třináct let po sobě. Občas se tam najdou perličky a ty je potřeba uložit.
Před pár lety jsme v Horním Slavkově začali pořádat Krhůty. Taková dost dobrá akce, která se všem líbila. Z pár ročníků záběry mám a tak tady je malá ochutnávka.
Myslím, že nejvíce se pobaví ti, kteří se poznají.

Zamyšlení 1- globální oteplování

Trochu z jiného soudku než je fotografování. Téma globálního oteplování mne "deptá" už řadu měsíců. Spíše než vlastní oteplování mě vyloženě dráždí to, co se děje okolo. Jak hodně mě to připomíná uplynulých čtyřicet let!!!
Kdo nepapouškuje oficiální názor"vyvolených" je v terminologii minulosti nepřítel pracujících a lidově demokratického (později socialistického) státu.
Dlouho jsem se o tuto problematiku nezajímal. Příliš mnoho zvratů jsem ve svém životě zažil a snažím se ty medializované katastrofy brát s nadhledem.
Vsuvka : strašili nás imperialistickou válkou, nacvičovali jsme možné i nemožné, protože každou chvíli měla vypuknout jaderná válka, před pár desetiletími byla na obzoru vědecky dokázaná další doba ledová, později následovaly další a další předpovídané katastrofy a naučil jsem se rozvažovat v klidu.)
Změna mého zájmu nastala v okamžiku, kdy na toto téma začal vystupovat prezident Klaus a začal být tvrdě napadán. Párkrát jsem se s ním setkal a i když ne vždy jsem s ním souhlasil-tak si ho nesmírně vážím jako vzdělaného, inteligentního člověka s úžasnými analytickými schopnostmi. A tak jsem začal pátrat na Netu.
Vsuvka 2 : mladí lidé si dnes neuvědomují jaká FANTASTICKÁ věc je Internet co se týká zdroje informací. V normálním demokratickém státě nepodléhá cenzuře (i když ty pokusy jsou) a je mnoha politikům trnem v oku. O nedemokratických nemluvím. Tam buď není--nebo je dobře propracovaná cenzura. Až se dostanou u nás komunisti za pomoci soc. demáků zase k moci-tak jejich první cesta bude do Číny, aby zjistili jak se Internet dá cenzurovat. Ale odbočuji.
Google mě jako vždy poskytl nepřeberné množství informací a já četl a četl a začal si dělat názor sám. Nevím kdo má pravdu--ale každopádně vím jedno : celá ta velká bublina s tím, že za vše může lidská činnost a proto je ji třeba omezit, limitovat, měnit--brzy splaskne!
Už teď se začínají objevovat první náznaky a dokonce i v ČT dostávají prostor jiné názory.
Toto mé zamyšlení nad tématem globálního oteplování má jediný cíl--nevěřte slepě všemu co se na vás valí z oficiálních médií a googlujte.
Jen taková malá ukázka : http://www.osel.cz/index.php?clanek=1196
Je to tak široké a náročné téma---že není mým cílem tady vypsat vše. Spíše jen nadhodit téma k zamyšlení a hledání

Fotografování 2

První foťák, který jsem si kupoval- Zenit EM. Už při jeho koupi byly zmatky. Měl jsem vybraný foťák Zenit S a do obchodu přišel půl hodiny před zavíračkou. Prodavač právě vysvětloval zákazníkovi výhody verze EM. Já se pochopitelně hned nadchnul a chtěl jsem ho. Hmm-měli jediný kus a já málo peněz ! Rychlá akce--přes celý Sokolov utíkat k příbuzným-půjčit si-a fofrem zpátky. Pět minut před zavřením. Ale měl jsem ho!
Provázel mě pak všude a teď když ho držím v ruce-nostalgicky vzpomínám :
Objektiv s clonovým číslem 2 - jak rád bych takovou clonu měl na Olympusu
Mikroprizmatický rastr s Fresnelovo čočkou v objektivu - zaostřil jsem i v šeru, kdy dnešní automatika jen zmateně "honí" motůrky objektivu sem-tam.
Dost jsem používal hloubku ostrosti, která se dala "přečíst" na objektivu a případně upravit clonu a čas. To mě dost schází.
Na druhou stranu--když vezmu Zenita teď do ruky, tak mě tíhou málem vypadne z ruky. Nechápu jak jsem s ním mohl lézt všude. A k němu později ještě Pentacon six TL, objektivy, expozimetr, kameru.
Zažil jsem s ním mnoho a nikdy nezklamal. Jen svateb jsem nafotil snad čtrnáct. A nechci se ho zbavit ani teď. Snad se mě podaří časem sehnat redukci, abych ten objektiv mohl použít i na Olympus. Možná to nepůjde, možná bude nekvalitní--ale za zkoušku to stojí..
Aby to nevyznělo, že pláči nad odchodem analogu--to zase ne. Ale to bude jiná kapitola

Návštěva na táboře 2

Cestu na tábor jsem již popsal - tak teď k focení. Zase se mě potvrdilo, že se člověk má připravit na vše. Nenapadlo mě, že by mohla být hra v lese a tak když jsem balil věci-externí blesk jsem nechal doma. Pochopitelně, že v lese byla a tím pádem málo světla na focení s rychlými časy. Problém.
Kombinoval jsem vyšší ISO (nedostatečné) s focením interním bleskem(nestačil se nabíjet) a byl jsem z toho trochu rozladěn. Ale je to poučení.
Když jsem pak z fotek dělal video udělal jsem druhou chybu. Hromadný filtr se mě tak zamlouval, že jsem zmenšil a doostřil všechno. Přibližování některých fotek ve filmu mě pak ukázalo, že to není vhodná cesta.
Ale Táborová bitva 2 je tady.

Video na blogu

Chtěl jsem aby se na mém blogu ve zvláštním okénku zobrazovala videa, která mám na youtube. Nějak se mě nedařilo, aby se zobrazily jen ty, které chci. Tak jsem to vzdal.
Můj syn mě tvrdil, že to musí jít. Je to takový můj "provokatér", který mě posunuje v různých oblastech. Musel jsem mu dát za pravdu a tak sem mohu vložit video z mé první návštěvy na táboře.

Stabilizátor

Člověk se stále učí. Když jsem si vybíral foťák tak jedna z podmínek byla - stabilizátor v těle foťáku. Postupně zkouším co vše foťák umí a dnes jsem si vyzkoušel, co umí stabilizátor. I když jsem u toho byl pěkně vzteklej.
Fotil jsem děti jak pobíhají a ať jsem dělal co dělal-nepovedlo se mě, aby dítě bylo ostré a pozadí máznuté. Zkoušel jsem různé časy, sekvenční focení a stále nic. Pak jsem fotil čtyřkolku a při Xté fotce jsem si všiml, že mám zapnutý stabilizátor. Vypnul jsem ho a ejhle---bylo vše tak jak jsem chtěl celou dobu.
Ten lump stabilizátor můj pohyb s fotografovaným objektem považoval za třes rukou a snažil se ho vyrovnat.Takže vím na co si dát příště pozor. Dobrý pomocník může být někdy zlý pán.Jedna fotka je se stabilizátorem, druhá bez.

Kochání

Ve čtvrtek jsem jel zase na tábor fotit další etapu celotáborovky. Málem jsem tam přijel pozdě. Cestou bylo příliš moc hezkých míst na kochání a tak jsem těch pár kilometrů jel víc než hoďku.
První foto je tak trochu nostalgické. Po tomhle poli jsem se něco najezdil. Na fotce to moc nevypadá, ale místy je svah dost velký. Bylo dost aut co se tam převrátilo. Asi nejzajímavěji jeden kolega - když se mu totiž začala Vétřieska naklánět na pravou stranu-dostal strach, zastavil, rychle otevřel dveře a stál na stupačce a hledal kdo mu pomůže. Po delší době, když se auto stále pohupovalo zpanikařil a seskočil dolů. Těch jeho sedmdesát kilo "drželo" několik tun--poodešel asi tři metry a auto se převrátilo ze stráně.


Druhé foto se mě fotilo celkem parádně až na to že bych potřeboval asi o půl metru vyšší stativ. Vidím kompozici, která se mě zamlouvá - vytáhnu stativ a jsem o půl metru níž. Kolem nebylo nic na co bych vylezl. To jsem se spíš bořil do promáčené půdy. Ale tři, postavením naprosto shodné snímky bez stativu nevyfotím.


Třetí foto se mě málem stalo osudným. Zaujaly mne ty rozdíly a chtěl jsem to zaznamenat objektivem. A tak se lezl po kolenou, chvilkami na silnici i ležel. Normálně snad po této silnici projedou tři auta za celý den. Tentokrát se snad všichni zbláznili a vyrazili do Hamrů. Dvě auta to měla trochu jako honičku a řidiči málem přehlídli, že tam na silnici leží moje maličkost.
Nakonec jsem na tábor dojel včas a mohl fotit další boj.

Vyvážení bílé

Možnosti dnešní digitální fotografie jsou úžasné. A člověk se má stále co učit. Nafotil jsem si noční město a byl spokojen s oranžovým nádechem fotky. Vypadalo to dost zajímavě.





Ale ukázal jsem to svému synovi a ten mě vyprovokoval poznámkou o vyvážení bílé. Asi ví jak na mě a tak jsem sedl ke compu a začal si hrát a vznikla další fotka.







No ale už jsem byl v "tom" a tak jsem si začal hrát dál. Po chvilce jsem už na to moc neviděl a přesvědčoval se, že potřebuji lepší monitor. Ale nakonec vzniklo další foto.



Které je to NEJ ?