Fotografování mě díky mému tátovi provázelo od dětství. První setkání bylo osudové. To jsem ještě neuměl chodit a jednou si takhle lezl po bytě a narazil na něco nového - propojené prodlužováky do koupelny, kde táta dělal fotky. Rozpojil jsem je a prstíkem začal zkoumat obsah.
BÁC - údajně jsem až nadskočil a možná proto začal chodit už v devíti měsících.
Tahle pecka byla pro mne osudová a tak když mě poprvé táta vložil do ruky foťák-bral jsem ho s posvátnou úctou. Dodnes si vzpomínám na ten kouzelný okamžik, když jsem držel podlouhou krabičku, zmáčkl malý knoflík a vysunul se měch s objektivem.
První cvakání bylo jen tak--zkušebně. A pak přišel i okamžik, kdy jsem sledoval, jak táta navíjí ten kus papíru na který se zaznamenaly mé první pokusy. Úžasný formát - 9x6 centimetru.
Ale to byl jen začátek
Žádné komentáře:
Okomentovat