Tak mě to zase jednou po delší době vyšlo a mohl jsem se zúčastnit akce naší dovolenkové party. Většinou to vychází, že jsem v práci. Tentokrát stáli při mě všichni svatí. Tušil jsem, že budu muset hrát i na banjo a tak jsem den předem raději vyndal to své ze skříně a začal trochu trénovat. Au, au-- prstíčky si odvykly. Ale přece jen jsem dvě, tři hoďky dokázal trápit pamět i prsty. Druhý den jsem sbalil kytaru, foťák a hurá do Loun (banjo má Kája).
Akce --Já
rovo narozky---super! Hodně pití, hodně jídla. Třískali jsme do kytar a snažili se překřičet omladinu s reprodukovanou hudbou. Střídal jsem kytaru i bluergassové banjo a kupodivu mě ani prsty nebolely. Možná za to mohla "barmanka". Nedalo se kolem ní projít, aniž by člověk něco nemusel vypít. A že jsem kolem chodil často ! Nenechával jsem totiž foťák ladem. Když jsem nehrál-tak jsem
fotil. Dokonce jsem i tančil a je to zaznamenané na filmu. Snad se to natáčení nepovedlo.....Celý večer byla úžasná pohoda a zábava--prostě v Lounech to vždy stojí za to. Jen když jsem šel k ránu spát--byl problém : nevěděl jsem kam? Bloumal jsem Járovo barákem a postupně prohledával všechny místnosti. Někteří spáči se i vzbudili. Nakonec jsem šťastně našel i svůj spacák a hup do něj.
Ráno--nebo spíš v poledne bylo hůř. A to jsem chtěl vstávat brzy, protože mě lákaly ty kopce kolem Loun. Byl by hřích si je nevyfotit, když už jsem tam byl. Nakonec jsem jen tak narychlo cvaknul pár snímků. Klasika : stativ,bracketing 3 snímky (0, -1, +1 EV) do Rawu s tím, že doma si zase "pohraji". Cestou domů jsem neřídil a tak jsem cvakal i za jízdy. Testoval jsem si různé časy, ale stejně nejlépe vyšel autoportrét přes zrcátko auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat