Měření expozice I

Jedna z nejdůležitejších věcí při fotografování je správné určení expozice. To znamená nastavení času a clony. Zdálo by se, že v dnešní době plně automatických digitálů o nic nejde--automatika vše vyřeší za fotografa. Ve většině případů tomu tak je-ale existuje mnoho vyjímek a není to jen focení západu, či východu slunce.
Nejdříve malá exkurze do historie :
Když jsem začínal fotit, tak určení expozice záleželo na mě, na mém odhadu a citu. Podívat se na scénu, kterou chci vyfotit a odhadnout kombinaci času a clony. Například čas - 1/60 při cloně 5,6. Tento odhad dost závisel od zkušeností a X krát se mě stalo, že jsem se spletl. Ale negativní film má mnohem příznivější křivku kontrastu než digi a tak se většinou při vyvolávání fotek dalo mnoho zachránit. Nemá cenu abych se pouštěl do detailů-jen platí základní pravidlo : u digitálních foťáků je správná expozice několikrát důležitější než u negativního filmu.
Pak jsem si pořídil expozimetr--tehdy pro mě zázrak. Pomocník, který mě velmi ulehčoval nastavování správné expozice. Nastavil jsem citlivost filmu, namířil na fotografovaný objekt a na ručičce se mě objevilo číslo. To pak stačilo nastavit otočným kolečkem a na stupnici se objevily kombinace časů a clon. Pak si jen vybrat správnou kombinaci podle potřeby a -cvak. Jasně, že to nebylo zase až tak jednoduché. Expozimetrem se dalo měřit buď světlo odražené nebo dopadající (to se pak na selenové čidlo nasadilo mléčné sklo). Ve většině případů jsem používal první způsob. Pokud jsem fotil na větší vzdálenost lidi a nebyl jsem si jistý správným nasvícením tváří byla snadná pomoc - namířil jsem expozimetr na svoji ruku a natáčel jsem ji proti světlu tak, abych změřil světlo i stín. A "něco mezi tím"--bylo to správné.
Práce s takovým expozimetrem měla své nevýhody. Mimo časové náročnosti šlo i o to, že expozimetr byl samostatný přístroj a nebral vůbec v úvahu samotný foťák a případné filtry na objektivu. Proto se u zrcadlovek začalo používat měření přes objektiv - tzv. TTL. U nás se hodně rozšířily Praktiky z východního německa. Já v té době měl Pentacon six TL. Úžasný foťák o kterém budu ještě psát. Pentacon měl hledáček tzv. světlík. A já si z NDR dovezl na něj pentagonální hranol s měřením expozice přes objektiv. To už byla zase jiná paráda. V hledáčku jsem měl rysku a pohyblivou ručičku. Stačilo na hranolu nastavit citlivost filmu a světelnost objektivu. Pak zaměřit na fotografovaný objekt a kolečkem na hranolu otočit tak, abych dostal ručičku na rysku. A hned jsem na hranolu viděl kombinace časů a clon, které se dají použít. Nemusel jsem už sebou nosit samotný expozimetr a měření přes objektiv bylo mnohem přesnější. U kinofilmových zrcadlovek se již v té době začalo používat více elektroniky a tím pádem i automatické nastavování expozice podle měření TTL.