Ranec plný písniček

Nejen prací živ je člověk a tak jsem si vyrazil za kulturou. Něco málo trampské a folkové písně nemůže škodit. Foťák jsem si vzal pochopitelně sebou. Tentokrát se vystoupení odehrávalo v kinosále a tak podmínky k focení byly horší. Fotografování na patnáct metrů v tomto světle je "legrace". Stativ jsem si nebral s tím, že se mě ještě ruce neklepou a v ruce dlouhé časy udržím. Snímek pódia je focen 1/5 sekundy..ani jsem nedýchal. V levém spodním rohu moderátor Štěpán Podéšť přemýšlí jak začít.

Oprava

Když jsem si zpětně četl článek "Zima je tady" tak mě došlo, že toho negativního pohledu je až moc. Asi to souviselo s tím, že jsem prostě Sova a dopoledne jen "přežívám". Probouzím se k večeru. A tak jsem překonal odpoledne lenost a nechuť a vyrazil ven. Když už má můj foťáček pláštěnku a stativ krásný obal přes rameno- -nesmím být líný.
Odměnu jsem "dostal" hned na kraji "Velké louky" (tak jsme tomu prostoru v mládí říkali). Šel jsem a rozhlížel se co by stálo za cvaknutí. U lavičky, kterou skauti umístili hned na okraj louky jsem uviděl "něco" na kameni. Vrátil jsem se zpět a ......no není to nádhera ?! První sníh a někdo už sebe i druhé (třeba mě) potěší takovým výtvorem. Slepička nebo holub s ratolestí v zobáčku--jakou kdo má fantazii-- a má nálada se ihned zlepšila i když shůry pršelo.

Zima je tady

Před třemi dny jsem si fotil v krásném sluníčku a teď - sníh a zase sníh. Naštěstí ještě nemrzne a tak můj foťáček bez problémů cvaká. Stejně je nejlepší fotit z tepla domova. Třeba poslední "pousmání" kytiček na okně. Ten sníh v pozadí je brzy "převálcuje".

Podivuhodný den

Některé dny přejdou, ani si toho pořádně člověk nevšimne a jde spát. A některé jsou hned od rána zvláštní a přitom nemohu říct proč. Takový byl i ten dnešní. Hned ráno jsem praštil dvakrát do mobilu--a to byla chyba. Pak už nezazvonil a já vstával o dvě hoďky později. Normálně potřebuji minimálně hodinu a půl, abych začal vnímat a mohl trochu fungovat. Dnes jsem rekordně do sebe nalil čaj i kávu a byl v pohotovosti a vyrazil do světa. S novou brašnou na foťák......

Zase víc...

Dort od sestry.

Než jsem  se stačil vzpamatovat už zase narozeniny. To už nejsou ty, na které člověk toužebně čeká: dostane občanku, může si dát regulérně pivo, může být volen do Senátu... Tyhle jsou zase radostné jinak - probudím se a .....jupííííí . ještě žiju.