foto při kávě
Tak se mě to dnes zase potvrdilo---nikdy člověk nesmí váhat. Ráno vstanu---a nevidím... Většinou potřebuji tak hoďku a půl než se zorientuji--kde jsem, čí jsem a co mám dělat. Dnes jsem vylezl z pelíšku kolem půl deváté--když jsem již dvakrát praštil mobil---ať proboha mlčí.
Když jsem se konečně rozkoukal a vytáhl žaluzie----uf---venku sluníčko a sníh. Hned mne napadlo---fotit, fotit, fotit... jenže....nejdříve granko a něco do pusinky, pak kávička---pak kontrola zpráv co je nového ve světě, maily atd. atd.---a bylo jedenáct.
Sbalím foťák, stativ, teple se obleču a ven. Hmm---jak jsem přišel k autu a podíval se na západ bylo jasno---nestíhám! Valí se mraky. Jde o minuty. Zapomínám na přemýšlení, kde fotit a ....jedu....směr jezero Medard.
Teď teprve poznávám jak rychle se umí počasí měnit--než jsem stačil dojet ty dva tři kilometry--bylo po sluníčku. Oj Oj---co já si cestou dal jmen!!!!
Poučení : kdykoliv se naskytne šance, možnost, příležitost...něco pěkného, zvláštního, zajímavého vyfotit---foťte---třeba v pyžamu!!!.