Drákula a noční Praha

Žižkovský vysílač svítí do dáli

Tak jsme si vyrazili do Prahy na Drákulu. Sestava v autě špičková : já a šest žen ! Ze se sedmi lidiček v autě šest řidičů. Prostě nádhera. Ne že by mě cestou mluvily do řízení, stejně špatně slyším, ale zábava byla i tak. Stačilo, když se v autě začal od stropu spouštět pavouček a bylo pozdvižení. V jeden moment Janina skákala z auta dřív než jsem zastavil. Ještě štěstí, že se zapomněla odpoutat. Jinak by snad vyskočila. 

Pohled na Štefánikův most

Jinak cesta proběhla v pohodě. Do Prahy už bych mohl jezdit se zavázanýma očima. Problém nastal až v Praze. Jsem člověk, který "nemusí" obchody. Tím spíš ty veliké. Nikdy si nevšímám, kde jsou ty různé Kauflandy, Tesca a já nevím, jak se všechny ty obchody jmenují. Tím spíše nějaká Ikea v Praze. Přibližně jsem věděl kde je,ale..... V autě samá legrace a jezdili jsme z jednoho kruháče na druhý a snažili se najít parkování a hlavně metro. Začínal nás honit čas. Nakonec největší legrace byla u automatu na lístky MHD. Míně se nějakým kouzlem povedlo zablokovat dva automaty tak, že stále chtěly 100 Kč. Jinak nevydaly lístky . Ani nevím, jak se nám nakonec podařilo nějaké získat, ale hlavní bylo, že už jsme seděli v metru a upalovali na Náměstí Republiky.

 Mánesův most, v pozadí Karlův

Říká se : dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Já šel na Drákulu potřetí. Ale od toho druhého uplynulo snad deset let. A tak jsem byl přece jen zvědav.Jiné prostředí, jiní herci. To se právě ukázalo být problémem. I když Vojtek v roli Drákuly nedosahoval hlasově kvalit Hůlky - nebylo to špatné. Vlastně všechny role byly dobře obsazeny. Až na jednu - šašek, sluha, profesor. Tu hrával Jiří Korn. Skvěle, úžasně. Tentokrát ji hrál Jiří Langmajer. Jako herce ho má rád, ale v muzikálu ? Po Kornovi ? Těžké zklamání.....

Kosárkovo nábřeží a Mánesův most

Ale pak přišlo to, nač jsem se těšil nejvíc - vyrazil jsem se synem do noční Prahy fotit. Ovšem nic nemůže být ideální. Takže taková mlha, opar nebo co to bylo. Zkrátka pro fotografování nic moc podmínky. To nás však nezastavilo. Navíc jsme měli možnost trochu poklábosit o životě.

cestou k Letenským sadům

Nad Letenským tunelem jsme stáli dlouho. Snažili jsme se vyfotit ty kolony aut. Nejlepší bylo, když padla zelená z tunelu. S časem kolem 20 sekund---to byly "provazy" světel.

zatiší

A pak už zpět do hluku velkoměsta. Lidí všude moc a moc a já si připadal jak japonský turista : foťák kolem krku a v ruce stativ. Ještě pár snímků a pak jsme se odměnili dobrým pivkem. Den byl prostě dobře zakončen. A tak to má být