Fotografování----nikdy neváhat

foto při kávě

Tak se mě to dnes zase potvrdilo---nikdy člověk nesmí váhat. Ráno vstanu---a nevidím... Většinou potřebuji tak hoďku a půl než se zorientuji--kde jsem, čí jsem a co mám dělat. Dnes jsem vylezl z pelíšku kolem půl deváté--když jsem již dvakrát praštil mobil---ať proboha mlčí.
Když jsem se konečně rozkoukal a vytáhl žaluzie----uf---venku sluníčko a sníh. Hned mne napadlo---fotit, fotit, fotit... jenže....nejdříve granko a něco do pusinky, pak kávička---pak kontrola zpráv co je nového ve světě, maily atd. atd.---a bylo jedenáct.
Sbalím foťák, stativ, teple se obleču a ven. Hmm---jak jsem přišel k autu a podíval se na západ bylo jasno---nestíhám! Valí se mraky. Jde o minuty. Zapomínám na přemýšlení, kde fotit a ....jedu....směr jezero Medard.
Teď teprve poznávám jak rychle se umí počasí měnit--než jsem stačil dojet ty dva tři kilometry--bylo po sluníčku. Oj Oj---co já si cestou dal jmen!!!!
Poučení : kdykoliv se naskytne šance, možnost, příležitost...něco pěkného, zvláštního, zajímavého vyfotit---foťte---třeba v pyžamu!!!.



Než jsem se dostal na "své" místo---bylo sluníčko pryč. Na tomto snímku je vidět-jak "prchá" na východ:

Nejdříve jsem chtěl vyrazit za sluníčkem na východ, ale pak jsem usoudil, že mám dnes i jiné věci a tak jsem vyrazil na okružní jízdu. Napadlo mě se podívat na kámen, který je v Úžlabí. Kámen, který byl položen letos v létě u příležitosti čtyřiceti let našeho střediska.

 

Obloha zatažená - nálada pod psa. Tak jsem se rozhodl jet směrem na Květnou. Na foťáku nastavenou prioritu clony. Abych měl pořádnou hloubku ostrosti. To se ukázalo nevýhodou, když jsem fotil kočku "kaskadérku", která se rozhodla být rychlejší než mé auto.

 Kočička to stihla a já pokračoval dál. U Květné jsem zjistil, že se nedá uhlídat vše. Jel jsem hezky pomalu, v klidu, rozhlížel se po krásně zasněžené krajině. V tom jsem uviděl srnku na okraji pole. Dívala se směrem ke mě a asi přemýšlela (jako ta kočička) jestli to stihne přes silnici. Jednou rukou jsem začal stahovat okénko, druhou sáhl po foťáku na přední sedačce. Nebyl moc čas--ale rychle navolit sekvenční snímání a vystrčit foťák z okna. Cvak - první snímek. Šlápl jsem na brzdu, abych se soustředil na focení a......

V zápalu "lovu" jsem si vůbec nevšiml auta za mnou. Já - starý profík !!

Rychle jsem se "uklidil" na kraj silnice a omluvně na auto mával. Takže mám jen jeden snímek. Na silnici srnka a ve zpětném zrcátku auto, které mě chtělo předjíždět a já o něm nevěděl....

Domů už jsem dorazil v klidu a v hlavě si srovnal dvě poučení z dnešního dne :

Když je příležitost nečekat a vyrazit fotit.

Z jedoucího auta již nikdy.