Číňanův blog: Fotografování v Dolomitech I

Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen)

Tak mě syn chtěl ukázat kam jezdí do hor a nalákal mě na to, že tam udělám krásné fotky. Směr--Itálie--Dolomity. Vyrazili jsme v sobotu a cesta byla skvělá- i když hlásili v rozhlase i na Netu, že jsou na německých a rakouských dálnicích zácpy. Já se staral jen o to, abych měl foťák, stativ a nabité baterky. Ostatní šlo mimo mě, včetně jídla, kterého jsme asi měli až moc a tak se někteří snažili zásoby likvidovat již cestou :

Ňam a Blondy---v autě se ukrývá Káťa

Pro mě ta cesta měla ještě jeden zajímavý moment. Jsem řidič---za X let (raději ani nezmiňovat kolik) jsem najezdil sta tisíce kilometrů a najednou jsem nesměl řídit a byl jen spolujezdec. Ale ne deset, dvacet kilometrů---což se občas stalo. Ale co já vím---snad šestnáct, sedmnáct set. Asi si budu zvykat.
Cesta jak už jsem napsal byla pohodová a byl jen jeden malý zádrhel. Sjeli jsme z dálnice abychom natankovali přesně v místě, kde jsou ty "podivné" mýtné brány nebo co to je. Benzín byl drahý a tak jsme chtěli zpět na dálnici----ale ouha. Boční závora se rozhodla ke stávce (asi ji málo mazali) a odmítla fungovat. Během chvilky se vytvořila malá kolona a kamión za námi byl jasným signálem, že couvat nebudeme.

Ňam kouká kudy závoru přeskočit---ale s autem

V ten okamžik byl nejzajímavější Ňam, který poskakoval před nainstalovanými kamerami ve snaze zaujmout. Asi se mu to podařilo, protože nás během chvíle přišel vysvobodit obsluhující personál. A pak už jsme bez problémů upalovali do campu u Cortiny d'Ampezzo. Camp skvělý- dokonce teplé sprchy. Ale blázni se přece koupou ve studeném potoce. Brrrrrrrrrrrrrr....
Fotku z večerního koupání sem raději nedám---ta není publikovatelná. Tak jen večerní papu :

Posilnění před spánkem

"teplý" potok ráno

Vstávali jsme po páté ráno---pohoda---do práce vstávám dřív. Pak krátký přejezd a příprava na celodenní šlapání. To jsem ještě netušil do čeho jdu :

Tam vzadu nahoře - Trei Zinnen - no a co...hihi

To "no a co" mě přešlo dost rychle. Během dost krátké doby jsem začal zjišťovat, že je "něco špatně" - nedostatek kyslíku, špatná fyzička, to že jsem druhý den nejedl ?--- věk si přece nepřipustím---hihi

občas jsem cvaknul tu nádheru okolo

jako vždy má Ňam hlad

Nahoře nás k mému úžasu čekali všudypřítomní japonští turisté, kteří dojeli pohodlně busem. Závistivě jsem se díval na jejich fotografické vybavení a tak jsem raději vytáhl stativ a začal fotit. Ten oni neměli...

Trochu jsme se porozhlédli, nacpali bříška a hurá dolů. No hurá--ona to nebyla žádná legrace. Skopec je vždy horší než dokopec. A to nás Ňam ještě vedl do nějaké myší díry, ze které cesta pokračovala...no, pro ptáky nebo ty, kteří nosí sebou padáky.

Ale poradil si---a nakonec nás zdárně dolů dovedl a dokonce jsme vyrazili ještě do města . Tam byly zrovna nějaké slavnosti, všude plno stánků, ale kde by se dalo koupit pečivo nevěděli ani policajti. Tak jsem si dal skvělé pivo. Jako kdybych tušil co nás ještě čeká. Přejeli jsme autem o kus dál a Ňam nám ukázal kde budeme spát. Myslel jsem si, že laškuje. Nelaškoval hihi.
Po celodenním putování nás čekalo asi pět set metrů převýšení, abychom se dostali do pelíšku. Jen slib, že se tam bude ráno skvěle fotit mě přinutil uvést nožičky do pohybu.