Tak jsme si vyrazili na výlet. Na Zvíkovský most, kde se kluci rozhodli skákat. Já se tam jel rozloučit se synem (skákal také a co kdyby) a pro jistotu jsem mimo foťáku sebou měl i kameru. Ať je vše zaznamenané.
V pátek večer jsme se ještě zastavili u Feskiho a Marušky---lehce zatřískat do kytar a poklábosit o životě. To se jako vždy protáhlo do pozdních nočních hodin.
Ňam a Čaky
Maruška a Míňa
No a v sobotu ránu hurá na Zvíkov. Tam jsme se sešli se zbytkem naší výpravy a hurá na most. Kluci se šli zaregistrovat a já začal vymýšlet, kde budu fotit a filmovat. Nahoře na mostě už se fotilo a tak jsem vyrazil dolů, pod most. Našel jsem si celkem dobré místo a připravil se. Záměr byl : kameru postavit na stativ a nechat zapnutou a s foťákem fotit sekvenčně.
Jenže byl to fofr---než jsem se stačil pořádně připravit Čiko už skákal. Stál jsem na takové malé skalce---pode mnou voda a nestačil jsem obsluhovat oba přistroje.
Čiko střemhlav
Než jsem stačil překontrolovat co jsem natočil a vyfotil---už letěl Blondy. Chtělo se mě křičet- STŮJ....ale pozdě. Nebyl to film, aby šel zapnout zpětný chod.
Blondy se vítězně vrací nahoru
To už mě bylo úplně jasné, že oba přístroje nedokáži ovládat a tak když měl skákat Ňam-soustředil jsem se spíš na kameru. A s fotkami jsem spoléhal na ty nahoře.
No a pak to celé dostalo pro mě nečekaný spád. Ňam ví, že jsem kdysi chtěl skočit z mostu u Sokolova. Nevyšlo to a později jsem si to rozmyslel. Ale ta touha - "letět" ve mě zůstala. A tak když použil větu : "Jdi do toho"--tak jsem rozmýšlel asi jen 20 sekund. A šel jsem..
Davy okolo plakaly, Míňa mě držela a já si chtěl zapálit poslední cigaretu. Protože "co kdyby".... Ti co obsluhovali ta lana mě to však nedovolili. A tak jsem do toho šel bez "posledního přání".
Ten pocit po odrazu se těžko popisuje- člověk letííííí, hladina vody se přibližuje. Vše je děsně rychlé a najednou letím zase nahoru. Dolů a zase nahoru. A pak jsem se roztočil jak vrtule. Nebo jsem se roztočil předtím ? Nevím. V ten moment jsem nevěděl, kde jsem.
Kam jsem se díval ?
Pak se vše zklidnilo a jen já tam visel jak králík, který čeká ránu z milosti. A tak jsem užíval pohledu na hladinu a zkoušel plácat rukama ve vzduchu, abych se točil. Ale to už mě poslali lano a tahali mě nahoru.
Prostě jsem to přežil----a tak jsme mohli rychle skočit do aut upalovat někam na oběd. Hlad byl neskutečně velký.
videa :
.
