Číňanův blog

Zázraky se dějí

2011-10-07T13:23:00.002+02:00

Nedělní odpoledne - pohoda, klídek, kafíčko. Sedím si u compu a dělám jako vždy fotky. Zaslechnu jak se Míňa s někým baví mobilem. Pak přijde s tím, že "někam" jedeme. Na moji otázku : "kam"?--slyším jen : "uvidíš je to překvapení". Říkám si - hmm, zase jedeme někam na návštěvu a dál to neřeším a pokračuji s fotkami. Pak jsou čtyři hodiny a vyjíždíme. Na můj dotaz jestli mám vzít foťák slyším jen : nemusíš,ale bereš ho přece vždy .

Nevěděl jsem kam jedeme-tak jsem odmítl řídit. A postupně stoupala má nervozita a možná trochu i rozladění z toho, že jsem nevěděl cíl naší cesty. Míjeli jsme postupně všechny odbočky ke známým, příbuzným atd.---a Míňa si ze mě dělala legrácky--jak to, že mě to ještě nedošlo. Byl jsem zmaten a už ani neodpovídal....

Pak jsme projeli nějakou závorou a .....letiště, letadlo a slova : ČEKÁ NA TEBE

Nastal chaos. V mé hlavě. Ano---chci to---moc! Je to jeden z mých snů. Ale..... Pilot se mě ptá kam poletíme ? Proboha co já vím !!! Dejte mě čas--nemám rád rychlá rozhodnutí. Všichni se bavili--jen mě se honily v hlavě tisíce myšlenek. Kam ? To je asi jasné - Loket, Sokolov, Habartov. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadá. Pilot vidí že mám foťák a upozorňuje mě, že z focení asi moc nebude. Je nádherně, slunce svítí jak kdyby to mělo být naposledy a v tom je právě problém. Kryt kabiny se prý bude lesknout a nebude možné fotit. Jdeme k letadlu a mě se honí hlavou co nastavit---mojí oblíbenou prioritu clony nebo času ? Není čas se moc rozmýšlet a tak volím jistotu času.........a už jsme najednou nahoře.


Karlovy Vary

Pak otočka o 180 stupňů a upalujeme na Loket. Ještě se s pilotem domlouvám, že fotit budu až při zpáteční cestě. Přece jen slunce máme přímo proti sobě. A tak koukám , koukám a koukám.... Mám výhodu toho, že letecký pohled znám z mapy.cz---ale přesto mě mnoho věcí překvapilo a až později doma z fotek jsem zjišťoval, co to vlastně bylo. Ale to už jsme u Habartova. A já fotím a fotím.


Habartov

Oblétáme Habartov se všech stran a pak klesáme k jezeru. Medard fotím dlouho a teď mám možnost z ptačí perspektivy. Jupííííííííííí...

Děláme kolečko nad Radvanovem a hurá na Sokolov.

A pak nás čekal Loket. Na tom mě záleželo hodně. Pilot byl šikovný a snažil se nalétávat tak, aby slunce nepražilo přímo do kopkitu letadla. A já fotil. Dá se říct, že spíš intuitivně.


Loket nad Ohří

Pak ještě zakroužit nad Horama a šli jsme na přistání. Vystoupil jsem z letadla a ......no--ty pocity se nedají popsat. Jedním slovem - NÁDHERA.
Díky Míňo---tenhle dárek k narozeninám fakt stál za to....


Přežili jsme

Až při úpravách fotografií jsem si uvědomil, že jsem měl přece jen použít prioritu clony. Nevadí---i tak dopadly fotky lépe než jsem čekal : https://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/LeteckeSnimky

Ve správný čas-na správném místě

2011-07-25T11:55:00.000+02:00

Tábor jak na dlani -z 8 snímků

Občas je potřeba vyjít štěstí naproti. To se mi podařilo párkrát na táboře. Snažil jsem se krotit při fotografování, protože množství fotek z digi aparátů je přímo děsivé.A tak jsem si na začátku tak trochu hrál.
Následující snímek vznikl mým oblíbeným způsobem : blesk na druhou závěrku. Chce to jen trochu v hlavě počítat, včas "změnit scénu" a duch je na světě.

Pak začala hra a já šel ulovit nějaký ten snímek. To jsem ještě netušil co to bude za fofr. Všichni běhali sem a tam a já se válel na zemi a snažil jsem se zachytit zajímavé momenty. Vyjímečně jsem zvedl ISO až na 400 abych se dostal k časům kolem 1/400 s. Také použití blesku bylo nutné. Chtěl jsem zachycovat tváře. A to by bez něj nešlo. Nastavil jsem tedy na blesku režim HSS, který dokáže synchronizovat i na krátké časy a začal lov....

Druhý den jsem zaznamenal, že se něco děje u potoka. Nezaváhal jsem a začal fotit. Tady už nebyl čas vůbec na nic. Jen věřit nastavení, které jsem provedl a citu pro situaci.

Další fotografie : https://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/NecoMaloZTabora

Držák na kola na tažné...

2011-07-24T22:51:00.000+02:00

Tak jsme se rozhodli zvýšit jízdní dojezd na kolech pomocí držáku kol na auto. Je fakt, že když se vyrazí z domova---tak denní dosah je limitován. Ale jak ty kola na auto připevnit ?
1. kola na přívěsný vozík - s tím jsem se něco najezdil s Ňamem na závody v Bikrosu. Bezpečné uložení---i když se vždy musela kola silně upoutat. Ale vozík už nemám---tak není co řešit.
2. kola na střechu- na zahrádku - takto jsem dřív vozil kola nejčastěji. Nebudu rozebírat klady a zápory. Dřív jsem vozil menší kola na bikros a dnes potřebuji velká trekingová. A zahrádku také nemám...
3. držák na 5 dveře - o tom jsem při stavu koroze našeho auta ani neuvažoval....
4. držák na kouli - pro mě něco nového. A zaujalo mne to. Nikdo z mého okolí to nemá--a tak na informace zbyl jen Net. Moc toho nebylo--ale rozhodnutí padlo a objednali jsme držák pro čtyři kola. Nač troškařit....
V pátek jsem si pro to jel.....obyčejná krabice cca 50x160x25... Myslel jsem že to bude smontované. Prodavač vtipkoval--že si s tím určitě poradím. Nebyla to legrace---když jsem začal tahat jednotlivé díly, sáčky plné něčeho, co jsem netušil k čemu je --tak začala teprve ta pravá zábava.
Základní kostru jsem smontoval celkem bez problémů .

Takových sáčků bylo snad deset.

Bambí byla zdatný pomocník ..

Už se to začínalo rýsovat.......ale stále bylo mnoho součástek u kterých nebylo jasné kam s nimi.

Ale nemohlo být vše tak snadné. Když jsme šli vyzkoušet nasazení "pavouka: na auto---přibližně v devět večer----tak se objevila chybička. Scházelo asi 5 cm na to, aby se dala připojit elektrika.

Takže ráno fofr. Když už jsme se rozhodli že vyrazíme do světa--tak musí být vše OK. Projel jsem Habartov, Sokolov---a nikde neměli to, co jsem potřeboval. Není nad improvizaci. Takže jsem "něco" koupil a doma dodělal. Na pět cm, které scházely....jsem dodělal cca metr. Ale což....přišel test---a stěrače stíraly, světla svítila a prostě pohoda.....a Bambí se opět snažila....

Ale jak se říká : konec dobrý---všechno dobré ! Pavouka jsme vyzkoušeli sobotu i neděli.....a naprosto v pohodě. Kola nikde neupadla a tak si Míňa mohla cestou i dovádět :

Teď nás čeká čtrnáct dní na Šumavě---a to bude ten pravý test...

Ohňostroje Sokolov

2011-07-05T13:05:00.000+02:00


Zkušební foto

Tentokrát jsem nepodcenil přípravu a dlouho před vlastní soutěží jsem uvažoval o místě odkud budu fotografovat. Nabízelo se několik možností a nakonec jsem si vybral místo asi kilometr od odpalovacího náspu. Trochu jsem měl obavy, aby to nebylo daleko - ale co--v nejhorším to za rok napravím.
Větším problémem bylo počasí. Téměř celý den pršelo. A tak jsem byl vybaven nejen foťákem a stativem, ale také campingovou židličkou a deštníkem. Ať mám pohodu. Zkušební fotka vypadala na displeji dobře a tak jsem čekal na zahájení. Abych se nenudil-tak jsem si zkoušel fotit okolí.
Následující snímek byl exponován 10 sekundami a až při zpracování v PC jsem si všiml těch dvou aut vpravo dole. Deset sekund je dost dlouhý čas na různé situační změny. A tak mě doteď není jasné co se tam po tu dobu dělo...

Pak už nastal čas přípravy - manuálně zaostřit, což je v té tmě trochu problém. Posloužil mě ale dým, který stoupal z míst, kde jsem předpokládal odpalování ohňostrojů. Až ke mě bylo slyšet odpočítávání a pak vše začalo----- a už nebyl čas na přemýšlení. Jen věřit, že .....
Pár minut cíleného cvakání v určitý čas - střídaného sekvenčním. A snažit se odhadnout podle hudby co bude následovat.

Po prvním ohňostroji a náhledu na displej jsem si musel gratulovat - místo bylo vybráno skutečně skvělé. Měl jsme vše před sebou jak na dlani.

I ten "nahoře" dostal rozum a po celý čas nepadla ani kapka. Jemně pršet začalo až po skončení soutěže.
Další fotky na : https://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/OhnostrojeSokolov2011

Výlet na Malou skálu

2011-07-04T21:04:00.000+02:00


Suché skály

Dlouho jsme plánovali kam v dubnu vyrazíme. Nakonec vyhrálo Maloskalsko. Zajistit si v dnešní době přes Internet ubytování je snadná záležitost - stačí si jen vybrat---a vyrazit. Tu cestu na Mladou Boleslav a dále na Jičín znám celkem dost dobře. Něco jsem se tam najezdil. No jo---ale před X roky. Ty dálnice jsou prostě znát. Než stačila Míňa usnout - už jsme byli přímo v Malé skále a zabydlovali se v karavanu. Hezký autokemp, příjemné prostředí. Mohu doporučit - http://www.region-maloskalsko.cz/ubytovani/kemp/autocamp-ostrov.html

Ještě ten den jsme to nevydrželi a vyrazili na krátký výlet. Foťák, stativ a hurá ....Bylo nádherně a tak bylo co fotit. Navíc už bylo po sedmnácté hodině a tak všichni turisté už byli ze Zlaté stezky pryč. Měli jsme klid a mohli se kochat.

Druhý den jsem dovezl Ňama a mohlo se zase vyrazit. Počasí už nemohlo být lepší. První cíl _ Pantheon. Pěkné, zajímavé místo---perfektní výhled.

Další den návštěva Hrubého Rohozce a pak dál domů. U Mladé Boleslavi to vypadalo, že mě osazenstvo auta umře hlady. Tak jsme sjel z dálnice a hledali jsme restauraci. Prvním překvapením bylo----že na ulicích nebyli lidé. Jestli jsme zahlédli maximálně deset lidí---tak to bylo moc. Vypadalo to tam jak po evakuaci.
Druhým překvapením byly sochy a další umělecká díla na náměstí (nevím na jakém). To byla fakt paráda.

No a když už bylo tak pěkné světlo--tak jsem si ještě cvakl Loketský hrad .

Další fotky : https://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/MalaSkala

Lov blesků II

2011-06-07T11:52:00.000+02:00

Sedím si takhle včera u compu a slyším "něco" z venku. Vykouknu ven a....obloha zatažená-přímo děsivá. Jsou slyšet hromy....blesky zatím nevidím. Beru foťák a-----obloha je skvělá. Fotím první snímek už přímo s myšlenkou, co s ním provedu v PC .

Neupravený-jen "vyvolaný" z Rawu

Snad to netrvalo ani sekundu a oblohou projel nádherný blesk. Proč jsem necvakl o chvilku později ?!
No nic---to se stává. Rychle vytahuji stativ, upínám foťák a zaujímám základní polohu. Vše připraveno na lov blesků.

Upraveno v Qtpfsgui

Bouřka šla od jihu---okna pokoje mám na jih. Zdánlivý detail. Bohužel jen zdánlivý. Začalo pršet a vítr byl tak silný, že jsem okamžitě měl kapky na objektivu. Couval jsem dále do pokoje.....ale to se zase nedalo fotit. A blesky protínaly oblohu, jak na běžícím pásu. Jenže----do pokoje pršelo proudem a musel jsem vše odklidit--položit hadry...ale přitom stále blesky...
Nakonec jsem i vystrčil deštník z okna, abych chránil objektiv. Ale celkem zbytečně. Z celé té parády na obloze jsem zachytil jen jeden jediný.

Na druhou stranu---po půl roce je to pokrok.

Tábořiště

2011-02-16T16:05:00.000+01:00

Jeden lednový den jsme vyrazili s Míňou na naše tábořiště. Podívat se jak na tom je. Nebyl to veselý pohled.

Tak jsem si alespoň trochu "hrál" s vodou. Počasí nebylo právě nejlepší a tak jsem kombinoval fotografování s dlouhou expozicí i přisvětlování bleskem na druhou závěrku.

Nakonec ještě odkaz na video z tábořiště : http://www.youtube.com/watch?v=2Y5qOcqwc0M

Přechodový a polarizační filtr nebo ?...

2011-02-16T00:20:00.001+01:00

noční Loket

Tak jsem si delší dobu hrál s myšlenkou, že by nebylo marné si pořídit polarizační filtr. Pročetl jsem toho dost na Netu, viděl mnoho příkladů a výhody byly jasné. Hlavně pro fotografování krajiny s mraky na obloze. Což miluji.
Ale....když se podívám na cenu---mrzne mi úsměv na rtech. Na objektiv, který teď mám je cena od 2800 do 5000 Kč. Což tedy fakt není málo...Přechodový filtr vyjde pro mě cca 1800 Kč.
Pak jsem objevil článek od pana Neffa ( http://www.digineff.cz/art/jaknato/110214prechod.html ) a jako už mnohokrát jsem to vyzkoušel. K mému "překvapení" měl zase pravdu.
Takže stručný popis a ukázky :
V Zoneru si zvolím "přechodový filtr" a ťuknu myší do míst kde chci "hranici přechodu". Dá se kdykoliv změnit. Vypadá to takhle :

Nelekejte se té "černoty". Druhým krokem je : nahoře druhý zleva je "Režim". Většinou je tam přednastaveno : Násobit". Ťukneme na rozbalovací nabídku a změníme na " Měkké světlo". V ten okamžik vypadá vše přijatelněji :

No a teď si můžeme pohrát podle motivu na fotografii s "Krytím vrstvy" v procentech i šířkou přechodu atd. -dokud nejsme spokojeni. A teď pro porovnání :

upraven

originál

Myslím že rozdíl je patrný na první pohled. Ale pro jistotu přidám ještě jeden příklad .

upraven

originál

Možností je ještě mnohem více----ale chce to zkoušet a zkoušet. Každopádně si filtry zatím kupovat nebudu...

Čas-čas-čas

2011-02-15T23:11:00.000+01:00

Louny

Tak se dívám na ten svůj blog a kde nic tu nic. Nenapsal jsem sem nic ještě déle než DLOUHO. Ne že bych nefotografoval...mám dojem, že až moc. Ale nestíhám sem cokoliv k tomu napsat.
I se mě změnily některé podmínky k fotografování---mám nový, úžasný objektiv...
A tak se postupně budu dokopávat a něco napíši. A dost věcí asi se zpětnou platností .

Bungee jumping

2010-10-10T20:00:00.000+02:00

Zvíkovský most
Tak jsme si vyrazili na výlet. Na Zvíkovský most, kde se kluci rozhodli skákat. Já se tam jel rozloučit se synem (skákal také a co kdyby) a pro jistotu jsem mimo foťáku sebou měl i kameru. Ať je vše zaznamenané.
V pátek večer jsme se ještě zastavili u Feskiho a Marušky---lehce zatřískat do kytar a poklábosit o životě. To se jako vždy protáhlo do pozdních nočních hodin.

Ňam a Čaky

Maruška a Míňa

No a v sobotu ránu hurá na Zvíkov. Tam jsme se sešli se zbytkem naší výpravy a hurá na most. Kluci se šli zaregistrovat a já začal vymýšlet, kde budu fotit a filmovat. Nahoře na mostě už se fotilo a tak jsem vyrazil dolů, pod most. Našel jsem si celkem dobré místo a připravil se. Záměr byl : kameru postavit na stativ a nechat zapnutou a s foťákem fotit sekvenčně.
Jenže byl to fofr---než jsem se stačil pořádně připravit Čiko už skákal. Stál jsem na takové malé skalce---pode mnou voda a nestačil jsem obsluhovat oba přistroje.

Čiko střemhlav

Než jsem stačil překontrolovat co jsem natočil a vyfotil---už letěl Blondy. Chtělo se mě křičet- STŮJ....ale pozdě. Nebyl to film, aby šel zapnout zpětný chod.

Blondy se vítězně vrací nahoru

To už mě bylo úplně jasné, že oba přístroje nedokáži ovládat a tak když měl skákat Ňam-soustředil jsem se spíš na kameru. A s fotkami jsem spoléhal na ty nahoře.
No a pak to celé dostalo pro mě nečekaný spád. Ňam ví, že jsem kdysi chtěl skočit z mostu u Sokolova. Nevyšlo to a později jsem si to rozmyslel. Ale ta touha - "letět" ve mě zůstala. A tak když použil větu : "Jdi do toho"--tak jsem rozmýšlel asi jen 20 sekund. A šel jsem..
Davy okolo plakaly, Míňa mě držela a já si chtěl zapálit poslední cigaretu. Protože "co kdyby".... Ti co obsluhovali ta lana mě to však nedovolili. A tak jsem do toho šel bez "posledního přání".
Ten pocit po odrazu se těžko popisuje- člověk letííííí, hladina vody se přibližuje. Vše je děsně rychlé a najednou letím zase nahoru. Dolů a zase nahoru. A pak jsem se roztočil jak vrtule. Nebo jsem se roztočil předtím ? Nevím. V ten moment jsem nevěděl, kde jsem.

Kam jsem se díval ?

Pak se vše zklidnilo a jen já tam visel jak králík, který čeká ránu z milosti. A tak jsem užíval pohledu na hladinu a zkoušel plácat rukama ve vzduchu, abych se točil. Ale to už mě poslali lano a tahali mě nahoru.

Prostě jsem to přežil----a tak jsme mohli rychle skočit do aut upalovat někam na oběd. Hlad byl neskutečně velký.

videa :

http://www.youtube.com/watch?v=h7gA4wXlgus

http://www.youtube.com/watch?v=xIeuDXXST8o

Nejzápadnější cíp republiky

2010-09-23T18:13:00.001+02:00

Před pár lety jsem byl se skauty na Trojmezí v ašském výběžku. V té době jsem byl spokojen s tím, že jsem navštívil nejzápadnější cíp naší republiky. Má spokojenost netrvala dlouho--jak si tak občas "bloumám" Internetem--narazil jsem na titulek " Správný nejzápadnější cíp republiky". Začetl jsem se, překontroloval na různých mapách, na různých webovkách a sklaplo mě. Můj "skalp" byl z nesprávného.
Od té doby jsem plánoval navštívit ten správný cíp. Povedlo se to až letos koncem července. Vzal jsem auto, rodinu, GPS a hurá na to. No hurá---jak jsem zjistil později---ona to zase až taková legrace nebyla. Jedna věc je "nastudování" cesty v Google Yearth (shora) a jiný je reál. Navíc jsme se nevybrali právě dobré počasí. Bylo totiž po silných deštích. Ale když se chce---nic člověka nezastaví.
Auto nám tedy zastavilo bahno. Dřív než jsem předpokládal a tak se dál šlo pěšky. Že jsme v "divočině" jsme zjistili velmi brzy. Kde se vzala---tu se vzala --před námi liška. Chvilku přemýšlela zda nás ze svého "království" vyhnat nebo ne--ale nakonec usoudila, že jsme neškodní a odkráčela pryč.

Na dalším poli jsme narazili na balíky slámy. No nevyužijte to k blbostem. Nejvíce dováděl Ňam, ale podařilo se dostat na balík i Bambi. A to nechápal ani náš pes Vilda a zmateně poskakoval okolo.

Na GPSku jsme ani nekoukali. Ňam šel podle nějaké intuice, já si neustále v hlavě "promítal" fotografický pohled z Googlu Yearth--a vzájemně jsme to občas konzultovali. Vlastně jsme nikam nespěchali a bylo jasné, že dřív nebo později "to místo" musíme najít. Vtipné bylo, když jsme vlezli na úzkou lesní cestu (ani nevím proč) a najednou na té cestě byl nasypaný štěrk. Tak v duchu jsem si říkal- proč ?! Vysvětlení příšlo rychle - Most Evropy. Na Netu jsem si o něm přečetl a ...najednou byl před námi .

most Evropy český vodník

Jen mě mrzelo, že z německé strany byly k němu ukazatele a z české nic. A možná jako symbol připomenutí "starých časů " pohraničníků seděl z české strany vodník. Byl ale hodný---ani pas nechtěl a nechal nás přejít hranice. Napadlo mě totiž, že z německé strany bude lepší cesta a ten "náš cíp" najdeme snadněji. Hihi---jak j sem se pletl. Prodírali jsme se houštinami, vysokou mokrou trávou ale........nakonec jsme zvítězili.
Jen jsme stáli na opačné straně hranice. Takže šup a přeskočit k nám...k nám domů.
Byla u toho i legrace a Vilda s Bambi vyhráli soutěž v efektech.

Ten správný nej západnější cíp byl dobit, dali jsme lehkou svačinku a hurá dál. Ale kam?! Po pár metrech jsme došli k rybníčkům. Nádhera!!! Hezky upravené, hezky zařízené. Dlouho jsme přemýšleli ,kdo to vlastní ? Není u nás až tak obvyklé, že by na tak "zapadlém místě" bylo něco v dobrém stavu. Vysvětlení bylo prosté--byli jsme zase v německu.

panorama dvou rybníčků

U hezké chatičky jsme nacpali bříška a vyrazili na cestu k autu. Nechali jsme ho pod kopcem v silně rozmáčeném terénu. Tak nějak se mě honilo hlavou---vyjedeme nebo ne ?
Vyjeli jsme----jen jsem utrhl zásuvku pro přívěsný vozík. Pohoda--když to nebylo nic horšího. Počasí začalo vypadat nadějněji a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme ještě na Trojmezí. Chtěl jsem rodině ukázat spojnici tří států (Bavorsko, Sasko, Čechy).
Už když jsme se k Trojmezí přibližovali--byly vidět okolo nás následky dešťů a velké vody.To jsem ještě nevěděl co nás čeká na místě. V mých vzpomínkách bylo to místo krásně upravené. Hlavně z německé strany. A teď ? Voda, voda, voda. Z malého, hraničního potoka a co dokázal. Strhnout můstky na německou stranu a zdecimovat celé okolí.

Pak už nás čekala jen cesta domů a......
Už když jsme jeli na Trojmezí jsme narazili na "konec silnice". Prostě silnice najednou končila a stavěli tam most. Odbočka vpravo a......tam voda. Přímo řeka. Já starý vojenský řidič jsem obhlédl situaci a pomalu projel. Cestou zpět jsem chtěl změnu. Řídit bude Ňam, pojede rychleji a já to nafotím. Trochu problém byl---jak se dostanu já na druhou stranu. Ale problémy jsou od toho, aby se vyřešily a tak jsem se ocitl před vodou. Z druhé strany. Trochu jsme předváděli "divadlo". Stálo tam totiž pár aut a jejich řidiči obhlíželi situaci a vzdávali průjezd vodou. Stálo tam snad deset cyklistů, kterým se do toho také nechtělo. A všichni sledovali---co my provedeme a jak to dopadne.
No---dopadlo to takhle :

Prostě dobře...jako vždy......

Odkaz na mapu : http://www.mapy.cz/#mm=ZTtTcP@sa=s@st=s@ssq=A%C5%A1@sss=1@ssp=120380524_124022476_150199404_150073036@x=127763712@y=136660608@z=14

Fotografování v Dolomitech II

2010-08-25T22:26:00.000+02:00

Tenhle pohled je prostě nezapomenutelný

Z toho nočního lezení do pelíšku s převýšením cca 500 metrů jsem byl sice odrovnaný dost totálka---ale....mobil jsem si nastavil snad na pátou hodinu ranní. Věřil jsem Ňamovi, že to ráno bude stát za to. Nezklamal mne. Vylezl jsem něco po páté ven a.......čuměl jsem jak blázen. Ty skály, vycházející slunce, mraky---vše dohromady tvořilo úžasnou scenérii. Běhal jsem vlevo i vpravo----a koukal. Přitom se mě hlavou honily všechny fotografické poučky, jak tohle zachytit foťákem. Poučky jsou na prd. Ten nejkrásnější pohled byl v okamžiku--kdy jsem dosedl na "air toilet". To jsem ani nedýchal a cvaknul první snímek (viz výše).

Ňam s Blondym se chystali vyrazit na feraty---a já měl čas maximálně na to, abych mimo té nádherné krajiny stačil zachytit třeba loučení Ňama s Káťou.

Neboj---budu na sebe dávat pozor

Pobíhal jsem se stativem sem a tam a fotil. Ale ranní kávičku jsem si přece jen dal--abych se probral a viděl co fotím. A pak jsme už s Káťou vyrazili dolů. Ještě nás cestou přepadly nějaké "potvory"--ale když se jim Káťa neohroženě postavila---daly se na ústup.

Kdo tady šéfuje ?!

Auto zůstalo na svém místě a tak jsme v pohodě přejeli ke hrázi přehrady a začali si úžívat pohodičky při čekání na kluky. Jen jsem nemohl fotit, protože jsem prozíravě nechal nabíjet baterku v jedné restauraci.A tak jsem naši pohodu u kávičky a u piva mohl vyfotit jen mobilem. Mimochodem---to pivko bylo skvělé...

Skvělé na pohled i na chuť.

Mezitím se naši horolezci vrátili a mohli jsme vyrazit dál. Cíl - Passo Pordoi.Tam jsem se rozhodl, že se odtrhnu a udělám si program sám. Ňam naštěstí neprotestoval--na vojně jsem byl cvičen k tomu, že velitel vždy rozhoduje. A tady byl velitel Ňam---hihi.

Příprava na výstup---ale jim to trvalo

Už při příjezdu do Passo Pordoi jsem si všiml místa, odkud jsem chtěl fotografovat. Tak jsem tam vyrazil. Kus přede mnou kráčel nějaký páreček a já doufal, že půjde jinam. Marně. Usadili se přesně na místě odkud jsem chtěl fotografovat. Nakonec jsem si dodal kuráže a "nacpal" se přímo před ně. Nafotil jsem si co jsem chtěl a pak z toho byla i úsměvná historka, když mě požádali, ať je spolu vyfotím. Mluvili anglicky a při komunikaci mě "ujelo" pár českých slov. Hned chtěli vědět co jsem zač. Překvapilo mne, že na slova česko (a nevím jaké jsem ještě použil) ten američan okamžitě reagoval zvoláním : "cechoslovakai". Byla z toho super scéna, kdy chtěli naučit, jak se řekne česky děkuji. Pobavili jsme se všichni tři.

Trochu hraní pro efekt

V následujících minutách se mě opět potvrdilo, že nejsem připraven vždy. Vracel jsem se úzkou cestičkou zpět a foťák jsem uklidil do brašny. Ať je v bezpečí kdybych upadl.Rozhlížím se nadšeně po okolí a.....nějaký zvuk. Zastavil jsem se --proti mě běželi dva svišti. Zůstali stát snad pět metrů přede mnou a zkoumali mě. Ani jsem se nepohnul. Jen funět jsem musel z nedostatku kyslíku. Co teď ?---chci je vyfotit! Ale nesmím udělat prudký pohyb. Proklínal jsem se za to, že jsem minutu předtím schoval foťák.S myšlenkou na slavného českého cestovatele Friče (který se hodinu přibližoval ke spící kobře) jsem začal pomalu posunovat rukou k zipu brašny. Byl to boj nervů----ty malé potvory se ani nehnuly--ale já své hlasité funění zastavit nedokázal. Nakonec mě kus odběhli--ale z bezpečné vzdálenosti se klidně nechali fotit.

Pak už jsem upaloval na druhou stranu Passo Pordoi. Předně si fotit panoramata, pak snímky pro HDR a také mne zajímalo, kam vede ta cesta.

Kam cestičko, kam vedeš ?

Byl jsem překvapen. Na konci cesty stál památník německých vojáků :http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm---italie/passo-pordoi
Něco jsem vyfotil uvnitř, něco venku---ale už byl čas na návrat.

památník

trocha zeleně kolem Passo Pordoi

V té době byla super komunikace s Ňamem přes mobil. Několikrát mě hlásil "za dvacet minut jsme dole". Věřil jsem mu a dost pospíchal k autu, ať na mě nečekají. Čas jsem sledoval na mobilu. Ale ejhle - můj mobil tu nadmořskou výšku nějak nesnášel a tak ukazoval, že těch minut nebylo dvacet, ale asi 120 hihi.
Nu což---hlavně, že se v pořádku vraceli. Ňam z toho měl takovou radost, že se na závěr alespoň svezl na zábradlí - což jen tak tak neskončilo výronem kotníku.

Počasí se začalo silně kazit a tak padlo rozhodnutí - jedeme pryč. Směr Rakousko nebo Bundes. Cesta byla skvělá a já v té chvíli nelitoval, že nesedím za volantem - mohl jsem čučet a čučet. A cestou průběžně probíhaly dvě záležitosti : shánění pečiva a vody (pítka). Vše dopadlo OK---pečivo zakoupeno vedle nádherné budovy, kde právě "řádil" orloj a "pítko" se také našlo. Foto od pítka jsem si bez dovolení vypůjčil od Ňama..

Další cesta už byla jen divočina a zase divočina - tma a déšt. Cíl cesty stanoven u nějakého jezera--ani nevím jestli v Rakousku nebo Německu. Tam jsme přijeli za tmy po silném dešti. Otázka kde budeme spát ? Někde bylo moc mokro a stan by plaval. Někde to bylo cítit stádem kraviček. Jezdili jsme nočním městečkem kolem jezera jak agenti a stále nic. Káťa se chtěla koupat - tak ji to kluci splnili. Zajeli jsme na soukromý pozemek, do nějaké loděnice a hurá do vody. No hurá----ono to zase tak rychle nešlo. Já to ale proběhl celkem rychle a začal se "věnovat" okolí. Dělali jsme přece jen hluk a v hotelu, který stál hned vedle majitel chodil kolem oken a po verandě a nevěstilo to nic dobrého. Začal jsem je z vody vyhánět. Kluci to pochopili--ale Káťa si myslela, že je to nějaká hra. Nakonec jsme přece jen skočili do auta a prchali z místa činu jak v americkém filmu. Policie nás nedostihla.
To už byla snad půlnoc a všichni tři řidiči toho měli dost.Navrhoval jsem, ať ulehnout v autě a já je dovezu až domů. V noci jezdím rád. Ale já řídit nesměl. Nakonec jsme skončili v Německu na nějakém dálničním parkovišti a hurá spát.

Rána jsou krutá

Ráno jsme upalovali do Mnichova. Lehce prohlédnout město a adaptovat se na civilizaci. Ňam si usmyslel, že chce kebab a tak se z toho stala hledací hra----KDE ? Nakonec jsme jako vždy vyhráli---byl vynikající a mohli jsme vyrazit domů.
Vše jsem přežil a ještě dlouho si s nafoceným materiálem budu "hrát.

Fotografování v Dolomitech I

2010-08-03T23:27:00.001+02:00

Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen)

Tak mě syn chtěl ukázat kam jezdí do hor a nalákal mě na to, že tam udělám krásné fotky. Směr--Itálie--Dolomity. Vyrazili jsme v sobotu a cesta byla skvělá- i když hlásili v rozhlase i na Netu, že jsou na německých a rakouských dálnicích zácpy. Já se staral jen o to, abych měl foťák, stativ a nabité baterky. Ostatní šlo mimo mě, včetně jídla, kterého jsme asi měli až moc a tak se někteří snažili zásoby likvidovat již cestou :

Ňam a Blondy---v autě se ukrývá Káťa

Pro mě ta cesta měla ještě jeden zajímavý moment. Jsem řidič---za X let (raději ani nezmiňovat kolik) jsem najezdil sta tisíce kilometrů a najednou jsem nesměl řídit a byl jen spolujezdec. Ale ne deset, dvacet kilometrů---což se občas stalo. Ale co já vím---snad šestnáct, sedmnáct set. Asi si budu zvykat.
Cesta jak už jsem napsal byla pohodová a byl jen jeden malý zádrhel. Sjeli jsme z dálnice abychom natankovali přesně v místě, kde jsou ty "podivné" mýtné brány nebo co to je. Benzín byl drahý a tak jsme chtěli zpět na dálnici----ale ouha. Boční závora se rozhodla ke stávce (asi ji málo mazali) a odmítla fungovat. Během chvilky se vytvořila malá kolona a kamión za námi byl jasným signálem, že couvat nebudeme.

Ňam kouká kudy závoru přeskočit---ale s autem

V ten okamžik byl nejzajímavější Ňam, který poskakoval před nainstalovanými kamerami ve snaze zaujmout. Asi se mu to podařilo, protože nás během chvíle přišel vysvobodit obsluhující personál. A pak už jsme bez problémů upalovali do campu u Cortiny d'Ampezzo. Camp skvělý- dokonce teplé sprchy. Ale blázni se přece koupou ve studeném potoce. Brrrrrrrrrrrrrr....
Fotku z večerního koupání sem raději nedám---ta není publikovatelná. Tak jen večerní papu :

Posilnění před spánkem

"teplý" potok ráno

Vstávali jsme po páté ráno---pohoda---do práce vstávám dřív. Pak krátký přejezd a příprava na celodenní šlapání. To jsem ještě netušil do čeho jdu :

Tam vzadu nahoře - Trei Zinnen - no a co...hihi

To "no a co" mě přešlo dost rychle. Během dost krátké doby jsem začal zjišťovat, že je "něco špatně" - nedostatek kyslíku, špatná fyzička, to že jsem druhý den nejedl ?--- věk si přece nepřipustím---hihi

občas jsem cvaknul tu nádheru okolo

jako vždy má Ňam hlad

Nahoře nás k mému úžasu čekali všudypřítomní japonští turisté, kteří dojeli pohodlně busem. Závistivě jsem se díval na jejich fotografické vybavení a tak jsem raději vytáhl stativ a začal fotit. Ten oni neměli...

Trochu jsme se porozhlédli, nacpali bříška a hurá dolů. No hurá--ona to nebyla žádná legrace. Skopec je vždy horší než dokopec. A to nás Ňam ještě vedl do nějaké myší díry, ze které cesta pokračovala...no, pro ptáky nebo ty, kteří nosí sebou padáky.

Ale poradil si---a nakonec nás zdárně dolů dovedl a dokonce jsme vyrazili ještě do města . Tam byly zrovna nějaké slavnosti, všude plno stánků, ale kde by se dalo koupit pečivo nevěděli ani policajti. Tak jsem si dal skvělé pivo. Jako kdybych tušil co nás ještě čeká. Přejeli jsme autem o kus dál a Ňam nám ukázal kde budeme spát. Myslel jsem si, že laškuje. Nelaškoval hihi.
Po celodenním putování nás čekalo asi pět set metrů převýšení, abychom se dostali do pelíšku. Jen slib, že se tam bude ráno skvěle fotit mě přinutil uvést nožičky do pohybu.

cíl večerního snažení - bivak Bontadini

Další fotky z prvního dne : http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/DolomityDenI#

Lov blesků.

2010-07-19T19:33:00.000+02:00

Ten den se to dalo čekat. Všude psali, hlásili silné bouřky a nebezpečí blesků. Já se těšil. Vzal jsem si sebou do práce foťák, stativ, deštník. Byl jsem připraven.
Už k večeru se objevovaly zajímavé mraky a já občas cvaknul :

Dalších pár : http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/Mrak#
Trochu jsem si s tím pohrál a některé vypadají až zlověstně.
K půlnoci se na západě začalo černat a později byly vidět i blesky. Postupně byl vidět na západě takový "tanec", že jsme začali doufat, že se nám to vyhne.
Přišlo to po čtvrté ráno---nastalo naprosté bezvětří. To nikdy nevěští nic dobrého. A také ne. Během deseti minut se zvedl vítr až se stromy ohýbaly a spustil se liják a vzápětí to bylo jak u Verdunu. Blesky byly naprosto všude----celá obloha zářila.
To už jsem měl foťák na stativu a připravený deštník. Vyběhl jsem ven a.....
Houby, houby slavný soude----vítr strhával ten prudký liják všemi směry. Ať jsem dělal s deštníkem co jsem chtěl--během chvíle jsem měl mokrý objektiv. Musel jsem zavelet k ústupu. Běhal jsem po firmě sem a tam a snažil se najít místo odkud bych mohl fotit. Marně...
Nakonec jsem stativ postavil do vrat na východní stranu, objektiv kryl deštníkem a ......lovil.
Střídal jsem časy--úhel záběru a stále NIC. Vzýval jsem toho "nahoře", ať není tak krutý a "hodí" mě pořádný blesk přímo před objektiv. Marně.....
Pak jsem i zapnul sekvenční snímání v naději, že se přece musím trefit. Bylo až směšné, že blesk proťal oblohu přímo přede mnou v pauze mezi dvěma cvaknutími závěrky.
Bouřka skončila a .....nafoceno necelých dvě stě fotek.
Až doma v compu jsem zjistil, že ---na jednom jediném snímku je toto :

No jo---lovit blesky není snadné. Tím spíše, když má člověk omezený rozhled. Příště vyrazím někam na pole. A vezmu si sebou i bleskosvod.....

HDR II

2010-07-12T02:00:00.000+02:00

Tak si tak chodím v Dolomitech a koukám co bych cvaknul. Vidím vápencovou skálu, celkem hezké mraky a mezitím občas probleskne slunce--prostě pastva pro oči. Tak neváhám a fotím :

Už když jsem to cvaknul mě bylo jasné, že to co vidím--mě foťák nevezme. Tak postavím stativ a jdu na to znovu - použiji bracketing (http://cs.wikipedia.org/wiki/Autobracketing ). První fotka s prioritou clony (8) a časem 1/500 , ISO 100 . Další EV -1 (clona 8, čas 1(1000) a třetí foto EV +1 (clona 800, čas 1/250).

Vše fotím do Rawu. Doma "vyvolám" fotky a uložím s lehkým zaostřením do Tiffu.
Pak je načtu v Zoneru a použiji funkci HDR. Lehce upravím přednastavené hodnoty a :

Sice zmizely přepaly v obloze, ale .......prostě "nic-moc". Fádní fotografie kde není ani vidět má námaha v té nadmořské výšce. Co s tím ?
Něco to chce. Něco co té fotografii "dá šťávu". Tak jsem použil svůj oblíbený program s tím šíleným názvem - Qtpfsgui. Vyzkoušel jsem pár profilů, pár nastavení a nakonec jsem vytvořil pomocí profilu "Fatal" toto :

Někdo může namítnout, že to není reálné, že neodpovídají barvy atd., atd. Možná.
Ale mě ten obrázek říká dost. A to je hlavní. Je to i o pocitech

Fotografování ohňostrojů

2010-07-01T23:08:00.007+02:00

Tak byla v Sokolově opět soutěž ohňostrojů a já u toho nemohl scházet. Musel jsem si spravit náladu. Poslední fotografování ohňostroje v Habartově totiž dopadlo špatně. To bylo tak :
Než začal čekal jsem asi půl hodiny s připraveným fotoaparátem. Clona, čas, stativ a nastaveno do předpokládaných míst. Klepal jsem se zimou a vůbec mě nedošlo, že zima může být i mému foťáčku. Začal ohňostroj a já začal fotit. Ale ejhle----copak to je ? V hledáčku je to nějaké rozmazané ! Přepínal jsem z manuálního na automatické otření a stále nic. A čas nebyl---ohňostroj v Habartově netrvá dlouho. Když jsem přišel na světlo--rázem bylo jasno : zamlžený objektiv. No jo no....

Takhle to dopadlo

Takže jsem se do Sokolova vyloženě těšil. Nový stativ a připravený na vše ! To musí dopadnout dobře. Trochu jsem ale podcenil čas příjezdu a to množství lidí na Bohémce. První ohňostroj jsem fotil z dost blízké vzdálenosti- nebylo kam couvnout. Až druhý a třetí jsem stačil utéct dostatečně daleko.
U fotografování ohňostroje je několik problémů. Jedním z nich je zaostření. Z jedné strany je ideální manuální zaostření. Vybral jsem si vzdálenou budovu a přes displej a sedminásobné zvětšení zaostřil manuálně :

Druhým problémem je expozice. Nechávat to na automatice je sázka do loterie. Clona je mě jasná. Od doby kdy jsem si udělal test ostrosti fotografie při různých clonách--téměř zásadně používám clonu 8. S časem je to horší. Scénický program mého fotoaparátu mě nabízí čas 4 sekundy. To se mě zdá dlouhé a tak volím manuál a nastavuji střídavě 1 sekundu a 1,6 sekundy.Pro některé fotky by se mě zamlouval i kratší čas, ale to už je otázka rozhodnutí a rychlosti přepnutí. Finta je v tom, že dopředu nevím, jestli na oblohu vylétne jednotlivá "raketa" nebo celý gejzír výbuchů. Trochu se dá odhadovat podle hudby a také podle dramaturgie--ale stejně je to risk.
No a pak už se "jen" fotí. U ohňostrojů používám sekvenční fotografování. Nelze se spoléhat na rychlou reakci. Může se sice stát--že cvaknutí přijde v nevhodný okamžik--ale je to i otázka cviku a odhadu.

Ideální je fotit ohňostroje do Rawu. Mimo všechny ostatní výhody je možné si "hrát" s nastavením bílé a třeba barevně nezajímavý-ale obrazem pěkný ohňostroj doupravit. Malý příklad :

Tentokrát jsem zkoušel i různé experimenty. Nastavit clonu 8, čas 1 sekundu a....v okamžiku záblesku ohňostroje---prudce trhnout foťákem. Jak moc---je věcí náhody, odhadu, štěstí.
Tady je jeden z experimentů :

Ani nevím, který ohňostroj vyhrál. Ale to pro mě nebylo podstatné. Fotek jsem udělal dost a tohle je jen malá část z nich. S některými si budu postupně hrát a použiji je příště.

No a zbytek fotografií je tady ?
http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/OhnostrojVSokoloveII#

Volby 2010

2010-05-24T10:24:00.001+02:00

Tak máme za týden volby. Pro někoho nedůležitá banalita, která stejně nic nerozhodne (ti nahoře si dělají stejně co chtějí). Pro někoho zásadní otázka, která rozhodne o mnoha podstatných záležitostech do budoucnosti.
Ze všech stran se na náš valí záplavy informací i když.... slovo "informace" je nadnesené. Nejsou to informace--spíše hesla, výkřiky.
Sleduji vše a tříbím si názory.
Za posledních dvacet let jsem prožil voleb dost. Aktivně v různých úlohách, i pasivně jen jako volič. A dovolím si tvrdit, že tyto jsou svým způsobem naprosto rozhodující. Ačkoliv nemám rád silná slova--tak teď jde opravdu o budoucnost. Proto jsem se rozhodl napsat pár slov a vyberte si z toho co chcete.
Pokusím se být stručný--i když to v tomto případě bude obzvlášť těžké.
Nutná předmluva :
Některé strany se snaží přesvědčit voliče, že dnes už neplatí rozdělení na levici-pravici. Nevěřte tomu !
Ony jen nemají IDEU. Nechci se o tom příliš rozepisovat--stačí použít google. Mne mimo jiné zaujalo tohle :http://frankkrejci.blog.idnes.cz/c/134962/Levice-pravice-Jak-to-vidim-ja.html

V této "hře" sociální demokraté hrají na lidskou závist, v médiích slovně "přehazují" miliardy sem a tam-a nikdo se jich důkladně nezeptá kde je vezmou ????
No--abych byl spravedlivý občas i zeptá. A odpověď je pro ně typická : mimo jiné ze zisků ČEZu!
Jak elegantní - ČEZ nemá nikdo rád --ale jak neuskutečnitelné!!! Ale to už nikoho nezajímá, už se dál nepátrá. Bylo vypuštěno HESLO--a lidi na něj slyší.

Teď již ani nejde o takovou "banalitu" jako jsou poplatky u lékaře (je to nepochopitelné-ale ČSSD na nich vyhrála krajské volby) - teď jde mimo jiné o státní rozpočet jako "bytí či nebytí" do budoucna.
Hlavně z TV se slova jen "valí", ale jsou to jen slova, hesla a dovolím si napsat, že lži!!!
Pro ty, kteří chtějí vědět a pochopit :

http://www.zadluzeni.cz/
http://kram.blog.idnes.cz/c/132948/Jak-je-to-doopravdy-s-tim-dluhem-verejne-dostupna-fakta.html

Já k tomu dodám jen maličkost z nedávné doby :
Současný ministr financí pan Janota je jeden z mála lidí, kteří dokáží sestavit státní rozpočet. Pracoval v odboru státního rozpočtu od roku 1978 a i po převratu v roce 1989 byly jeho služby, jeho odbornost využívána. Od roku 1992 celý odbor řídil. To myslím dostatečně vypovídá o jeho odborných (ne politických) kvalitách.
Tento ODBORNÍK sestavil tzv. Janotův balíček pro záchranu našich veřejných financí. A co se nestalo ? V Poslanecké sněmovně mu sociální demokraté velkou část doslova rozcupovali.
Ptal se někdo jaké to bude mít důsledky pro každého z nás ? Ani ne!
Vždyť je to přece tak snadné---pokud ČSSD vyhraje volby a bude vládnout této zemi---tak okamžitě ukáže prstem na premiéra Fischera. Za jeho vlády s to přece stalo. Klasická finta---vždyť my lidé si tak málo pamatujeme.
Závěr :
Hlavně--jděte k volbám!!!! Nevíte koho volit ? Chtělo by se mě podrobně rozebrat jednu kandidující stranu po druhé--ale kdo by to četl, že ....
Takže použít rozum a neskočit na populismus. A jako pomůcku bych mohl doporučit tohle :
http://aktualne.centrum.cz/grafika/2010/05/20/volby-2010-parlamentni-inventura/

Variace na hlad

2010-02-06T16:19:00.000+01:00

Sobota téměř poledne---mám hlad! Co s tím ? Asi něco uvařit. Ale co ? Oškrábal jsem brambory a dal je vařit s tím, že dál se uvidí. Nemám náladu na nic normálního co znám a umím. S vědomím toho, že nemám co zkazit jsem začal.
Vzal jsem pekáč velký jak pro rotu vojáků, zapálil dva hořáky a dal nad oheň. Co dál ? Cibule---tou se nedá nikdy nic zkazit. Olej do pekáče, nakrájet horu cibule a šup tam s tím. Co máme v lednici dál ? Papriky---super. Petržel--hmm...k té se váže nějaká stará říkanka..takže asi také vhodná...šup, nakrájet a do pekáče.
Co dál ? V lednici jsou kuřecí pacičky. Syrové. Nevadí. Hodil jsem je na talíř a šup do mikrovlnky rozmrazovat. Pak ještě dát takový čas aby se předvařily. Ale co dál ?-- uzené kuřecí stehno. Odkostit a šup s ním do pekáče. To samé s kuřecíma pacičkama.. Teď koření----sůl, pepř, paprika, grilovací koření, gyros a co já vím co jsem vše našel. Pak ještě nakrájet na kousky párek, klobásky a opět do pekáče. Podlévat vodou a sledovat co to dělá. Ty dva hořáky se mě moc nezdály a tak jsem zapálil troubu a šup s tím do trouby.Hlad byl čím dál tím větší a já netrpělivě čekal jak můj pokus o vaření dopadne.
Konečně přišel ten okamžik a já si nandal na talíř. Ještě rychle vyfotit, abych věděl z čeho mě případně nebude dobře.
Ale omyl----skvělé, suprové---no nejsem já šikovný

Metz 48 AF-1 digital pro Olympus

2010-01-10T10:57:00.004+01:00

Ke koupi tohoto blesku jsem se rozhodl z důvodů vyššího směrného čísla a nižší ceny oproti originálům od Olympusu. Směrné číslo 48 při ISO 21 a zoomu 105 mě dávalo šanci na fotografování i ve větších prostorech.

Mé obavy, aby blesk plně spolupracoval s fotoaparátem se ukázaly liché. Po nasazení blesku do sáněk a zapnutí dojde k propojení a displej fotoaparátu signalizuje připojený externí blesk.
Zkouším měnit ohniskovou vzdálenost fotoaparátu a blesk poslušně reaguje změnou hlavního reflektoru. Na displeji blesku se ukazuje ohnisková vzdálenost a předpokládaný dosah záblesku podle nastavení fotoaparátu. Tam je jediná chybička - na displeji blesku se ohnisková vzdálenost ukazuje pro klasický kinofilmový formát 35 mm tzn.24 -105. Přepočet crop faktoru ( http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=5303 ) pro Olympus je 2. Ale v tomto blesku je použit jiný. Odhaduji 1,6. Ale nevadí - nic to neovlivňuje. Jen se člověk nesmí zarazit, že nesouhlasí údaj na displeji blesku a objektivu fotoaparátu.
Velké obavy jsem měl z toho, aby si fotoaparát rozuměl s bleskem ohledně ostření. Zbytečně. Funguje s Olympusem E 520 dokonale. Blesk vysílá pomocí infračervených paprsků na zaměřený objekt síť podle které fotoaparát zaměří. Zaostří naprosto dokonale i v úplné tmě.

foceno v naprosté tmě

Režimy Manuál a TTL nemá cenu popisovat - vše bez problémů. Olympus E 520 má nejkratší čas pro synchronizaci s bleskem 1/180. Pokud z nějakého důvodu potřebujeme fotit kratším časem - třeba v tělocvičně sportovní utkání - nastavíme na blesku v Menu - HSS. Lze nastavit v režimu Manuál i TTL. Pak lze použít i kratší časy s tím, že je úměrně snížen výboj blesku.
V menu blesku lze nastavit i funkci ML (modelovací světlo). Po stisku tlačítka na blesku dojde k sérii rychlých záblesků v době trvání cca 3 vteřin, kdy se dá zjistit přibližné nasvícení fotografované scény. Baterie blesku pochopitelně dostávají zabrat.
Největší obavy jsem měl z toho,aby fungoval režim Slave. Nikde na Netu jsem se nedočetl jestli tenhle blesk spolupracuje přesně s mým typem fotoaparátu. Prvotní zkoušení bylo těžké a chvilku mě to trvalo než jsem na to přišel. Ale je to snadné a otázka pár vteřin. Externí blesk umístím kamkoliv (v rámci fotografované scény).Na blesku je třeba tisknout tlačítka Selekt (- a +) až se na displeji objeví SL off. Potom hned zmáčknout buď + nebo - aby se OFF změnilo na ON. Jakmile naskočí ON--je třeba tisknout tlačítka Selekt aby na displeji naskočilo Group. Já nastavil B.Pak opět tisknout Selekt a nastavit dálkový kanál (1-4) já nastavil 1. V ten okamžik je blesk připraven a zbývá nastavit foťák.
Přes Menu zapneme "Blesk režim".Následně se objeví tabulka pro nastavení blesků.Ve skupině A (interní blesk) nastavím OFF. Tím pádem je interní blesk vypnut a slouží jen k odpálení externího blesku. Jeho výboj samotnou scénu nijak neovlivní. Pak nastavím skupinu B. Manuál i TTL. Záleží na okolnostech.

Tím mám vše připraveno a mohou tak vznikat zajímavé snímky s různým osvícením fotografované scény oproti klasickému blesku umístěném na fotoaparátu.

blesk umístěn asi metr nad hlavami fotografovaných a mimo osu fotoaparátu cca 45 stupňů

Jakmile skončíme s fotografováním v režimu Slave je potřeba v Menu fotoaparátu zapnout opět skupinu A na požadovaný režim. Já to neudělal a chtěl jsem použít interní blesk. Ten v pořádku blesknul--ale fotka černá. Důvod byl jasný : měl jsem ho nastaven na OFF, kdy slouží jen k odpálení externích blesků.
Trochu jsem nevěřil údaji v manuálu, že blesk vysílá krátce po sobě dva záblesky. První slabý podle kterého si automatika změří fotografovanou scénu (v závislosti na nastavené cloně a času) a druhý, který je v systému TTL již ovládán fotoaparátem Ten určí sílu záblesku. Je jediná možnost, jak to vyzkoušet. Nastavit na fotoaparátu delší čas a odpálení blesku na druhou závěrku (slow 2). Vyzkoušel jsem a je to přesně tak. Při normálním fotografování jdou ty dva záblesky tak rychle za sebou, že je nelze postřehnout.
Teď mě zbývá jen koupit nějaký stojánek pro externí blesk.

Jak jsem chtěl vykrást poštu

2010-01-06T23:46:00.006+01:00

Přežil jsem své hrátky s bleskem,začal fungovat,ale nebylo to ono. Rozhodl jsem se pořídit si nový. Dlouho, předlouho jsem vybíral. Projížděl mnoho webovek, diskusních fór a hledal ten vhodný pro sebe. Olympus jako firma je dost drahá--ale co člověku zbývá, když co firma- to jiný systém. Ale pak jsem objevil blesk od Metzu s tím, že je určen pro Olympus. Dlouhé dny hledání, pátrání jestli bude splňovat to--co od něj očekávám. To znamená to samé---co blesky od Olympusu. Vše vypadalo OK a tak jsem se jednou v noci rozhodl a objednal. Jsem typ, který když se pro něco rozhodne....chce to hned! Nesnáším čekání.

Stručná vsuvka : kdysi za totality jsem se rozhodl, že chci sluchátka pro kvalitní poslech sterea. V normálním obchodě nic podobného neexistovalo a tak zbýval Tuzex (http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuzex) Sehnal jsem si tuším 220 bonů (cca 1100Kč) a vyrazil do Sokolova do Tuzexu. Dveře byly zavřeny (a u nich hlídač) a před nimi snad 20 lidiček ve frontě a přes sklo dveří byli vidět další ve frontě. Mladší asi nepochopí---ale starší vědí--jak vše za totality fungovalo. Hlídač prohlásil, že dovnitř už nikoho nepustí. To pro mne byla ŠÍLENÁ PŘEDSTAVA!
Nakonec to dopadlo tak, že mě "hlídač" pustil dovnitř pod podmínkou, že budu hlídat místo něj a on to zatím zařídí. To byla pecka pro ty lidi, kteří stáli před vchodem : slečny mě sváděly, pánové chtěli rozbít papulku. A já dokola opakoval - já nic, já tady jen stojím. A hlídač si dával na čas.Objevil se až už všichni lidi byli pryč a v obchodě jsem zůstal sám. Pak jsem dostal sluchátka a nadšený upaloval domů a užíval si kvalitní poslech.

Přijdu večer z práce a ve schránce lístek o uložení zásilky na poště - můj blesk! Je sedm hodin večer-pošta zavřená. Co teď ? Ráno jdu zase do práce - to mají ještě zavřeno. Přijedu večer z práce - to už mají zase zavřeno. Ke svému blesku bych se tak dostal až za dva dny! Šílená představa pro mě, který chce všechno hned. Že bych se na tu poštu zašel podívat ?
Po zralé úvaze jsem tuto možnost zavrhl a šel raději spát. Snad do pátku vydržím....

Klášter - fotografování - zpěv

2009-12-23T20:08:00.137+01:00

vyvážení bílé podle foťáku

Zajímavá trojkombinace, ale kupodivu jde dohromady. Zajel jsem si za ní do sokolovského kláštera. Bylo tam vystoupení souborů sokolovské Základní umělecké školy. Předně jsem chtěl slyšet pořádný sborový zpěv lidiček, které znám a pak -- výzva vyfotit v takových prostorech. Věděl jsem, že zabudovaný blesk nestačí a proto jsem bral externí. Zklamal.

Takže něco jsem fotil se zabudovaným bleskem, něco bez. I s rizikem neostrosti.

Ale zastavím se teď u problému s vyvážením bílé. Snímek nahoře je upraven úrovněmi, doostřením, odšuměním. Vyvážení bílé jsem nechal takové--jaké nastavil foťák. Další snímek jsem změnil. Vyvážení bíle jsem při úpravách nastavil na žárovkové světlo :

vyvážení bílé na žárovkové světlo

Který snímek je barevně lepší ? To je otázka.. Ten druhý je reálný---ale působí studeně. A pak nastává pro fotografa dilema--realita nebo lepší dojem ? Jsem asi spíš na dojmy ....

Další fotka je taková divočinka. Chtěl jsem Sokolovský sbor vyfotit tak, aby v pozadí byly ty krásné varhany. Externí blesk řekl NE a zabudovaný jsem ani nezkoušel. Můj záměr byl zachytit celkový dojem, pocit, atmosféru i s rizikem neostrosti členů sboru. Clona 5,6, čas 2,5 sekundy! Předně byl problém takový čas "udržet" v ruce. Stativ jsem sebou neměl. Proto jsem nejen zapnul stabilizátor, ale "zasekl" jsem se o jeden sloup a nedýchal. Bylo to - "buď a nebo". Vznikl další snímek. Na něm je pár zajímavostí : varhany OK (ty se za celou dobu ani nepohnuly), učinkující - jak ,kdo--ale převážně ostrost nic moc (asi si tělem udávali takt), diváci - většina OK, protože zpěv byl fakt skvělý a poslouchali bez hnutí. Ale hlavní důvod proč jsem tenhle snímek zařadil do výběru je jinde. Všiml jsem si toho, až při úpravě fotografie. Na zmenšené fotce to tak bohužel není tak dobře vidět--ale kam se dívá většina členů sboru ? Na nějakou podivnou " zelenou šmouhu" - -co nebo kdo to je ?

Další fotografie je takový test. Ne že bych se až tak moc snažil, ale přece jen jsem udělal určitou úpravu. Problém fotografa na mnoha akcích---hlavy těch, kteří jsou blíž. Co s nimi pak na fotce, když zakrývají učinkující ?

Další fotografie : http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/SborovyZpev#

Oprava blesku-- přežiju ?

2009-12-22T01:00:00.122+01:00

Ten externí blesk mě před pár dny zradil. Doma pálil jak divý a když se měl předvést při ostré akci - tak se jen jiskřilo u výbojky. Diagnoza jasná--studený spoj. To opravím.
Rozebrání zabralo chvilku, ale co dál ? Jeden kontakt byl takový "očouzený", ale nikde jsem neviděl chybu. No uvidíme--moje stará pájka snad vše napraví.
vsuvka z historie : kdysi jsem opravoval blesk a věděl jsem kam nesmím sáhnout. Pochopitelně jsem tam sáhl a to byla PECKA. Blesk letěl přes celý obývák a bylo po opravě.

Poučen z historie--vyndal jsem baterky a blesk vybil. Tedy myslel jsem si, že jsem ho vybil. Jeden drátek jsem odpojil a uchopil jsem krytku výbojky mezi prsty. PRÁSK !! Ruka se mě sevřela a celým tělem projela křeč. Nevím jestli jsem to pustil sám nebo mě výbojka odkopla sama----ale....ruka se mě chvěla, prsty pálily a já nevěřícně koukal. Co to bylo ? jak to ?
Ta rána z mladí od blesku byl jen slabý odvárek toho, co jsem zažil teď. Seděl jsem a kontroloval se. Zdálo se mě, že srdce tluče nějak rychleji... asi blbnu, panikařím.... sedím doma sám a přemýšlím, co vše vím o úrazech elektrickým proudem ? Jak se to projevuje ? Ránu jsem přežil--ale co když to horší přijde za chvíli..
Snažím se uklidnit a tak googluju : co dělat při úrazech elektrickým proudem ?

Odkazů mnoho a mnoho. Všechny mají jedno společné - radí jak pomoci druhému. Nikde jsem nenašel, jak pomoci sobě ?!! Postupně se uklidňuji a říkám si -- nic se neděje - srdce máš silné. A tak ve mě sílí pocit - ty mě milý blesku nedostaneš ! Já tě opravím i když nechceš.
Lupou kontroluji ten spoj a zdá se mě--že vidím místečko, které způsobuje ten problém výpadků. Testuji to několikerým odpálením záblesků. Opět vyndat baterky--vybít výbojku a beru do ruky tenký, ostrý nůž. S ním se snažím oddělit dva kontakty od sebe. PRÁSK !!!! Další rána! Tentokrát do pravé ruky!
Celý se zachvěji a zmateně koukám. Kde ten divoch bere energii ???
Dvě rány během chvilky----to už je trochu moc!
Snažím se to rozchodit po bytě a vyhodnotit situaci-----je to vážné nebo není ? Prsty na levé ruce mě pálí ještě teď z té první pecky a teď se chvěje i druhá ruka. Nějak přehnaně se kontroluji. Chce to klid. Podívám se na ležící blesk a -JDU NA NĚJ.
Beru pájku a připájím jeden z drátků. Dávám dovnitř baterky a nabíjím. Jeden, druhý, třetí, Xtý výboj---blesk funguje. Ale----zdá se mě jakoby byly ty výboje nějaké slabší. Intenzitu světla pochopitelně nemohu posoudit--usuzuji spíše sluchem. To "lupnutí" při výboji je slabší. Jediná možnost--otestovat focením. Nasazuji blesk a fotím prázdný, tmavý pokoj. To samé dělám i se zabudovaným bleskem. Divné. Fotka se zabudovaným, který má menší směrné číslo je světlejší. Co jsem udělal špatně ? To ty rány byly zbytečné ? Opět se přihlašují obavy co to se mnou do rána udělá?
A tak usedám ke compu a píši tento článek. Kdybych se už ráno neprobudil, ať alespoň známí a kamarádi vědí proč........

Fotografování----nikdy neváhat

2009-12-21T22:18:00.064+01:00

foto při kávě

Tak se mě to dnes zase potvrdilo---nikdy člověk nesmí váhat. Ráno vstanu---a nevidím... Většinou potřebuji tak hoďku a půl než se zorientuji--kde jsem, čí jsem a co mám dělat. Dnes jsem vylezl z pelíšku kolem půl deváté--když jsem již dvakrát praštil mobil---ať proboha mlčí.
Když jsem se konečně rozkoukal a vytáhl žaluzie----uf---venku sluníčko a sníh. Hned mne napadlo---fotit, fotit, fotit... jenže....nejdříve granko a něco do pusinky, pak kávička---pak kontrola zpráv co je nového ve světě, maily atd. atd.---a bylo jedenáct.
Sbalím foťák, stativ, teple se obleču a ven. Hmm---jak jsem přišel k autu a podíval se na západ bylo jasno---nestíhám! Valí se mraky. Jde o minuty. Zapomínám na přemýšlení, kde fotit a ....jedu....směr jezero Medard.
Teď teprve poznávám jak rychle se umí počasí měnit--než jsem stačil dojet ty dva tři kilometry--bylo po sluníčku. Oj Oj---co já si cestou dal jmen!!!!
Poučení : kdykoliv se naskytne šance, možnost, příležitost...něco pěkného, zvláštního, zajímavého vyfotit---foťte---třeba v pyžamu!!!.

Než jsem se dostal na "své" místo---bylo sluníčko pryč. Na tomto snímku je vidět-jak "prchá" na východ:

Nejdříve jsem chtěl vyrazit za sluníčkem na východ, ale pak jsem usoudil, že mám dnes i jiné věci a tak jsem vyrazil na okružní jízdu. Napadlo mě se podívat na kámen, který je v Úžlabí. Kámen, který byl položen letos v létě u příležitosti čtyřiceti let našeho střediska.

Obloha zatažená - nálada pod psa. Tak jsem se rozhodl jet směrem na Květnou. Na foťáku nastavenou prioritu clony. Abych měl pořádnou hloubku ostrosti. To se ukázalo nevýhodou, když jsem fotil kočku "kaskadérku", která se rozhodla být rychlejší než mé auto.

Kočička to stihla a já pokračoval dál. U Květné jsem zjistil, že se nedá uhlídat vše. Jel jsem hezky pomalu, v klidu, rozhlížel se po krásně zasněžené krajině. V tom jsem uviděl srnku na okraji pole. Dívala se směrem ke mě a asi přemýšlela (jako ta kočička) jestli to stihne přes silnici. Jednou rukou jsem začal stahovat okénko, druhou sáhl po foťáku na přední sedačce. Nebyl moc čas--ale rychle navolit sekvenční snímání a vystrčit foťák z okna. Cvak - první snímek. Šlápl jsem na brzdu, abych se soustředil na focení a......

V zápalu "lovu" jsem si vůbec nevšiml auta za mnou. Já - starý profík !!

Rychle jsem se "uklidil" na kraj silnice a omluvně na auto mával. Takže mám jen jeden snímek. Na silnici srnka a ve zpětném zrcátku auto, které mě chtělo předjíždět a já o něm nevěděl....

Domů už jsem dorazil v klidu a v hlavě si srovnal dvě poučení z dnešního dne :

Když je příležitost nečekat a vyrazit fotit.

Z jedoucího auta již nikdy.

Vánoce se blíží

2009-11-29T21:37:00.064+01:00

Asi budou brzy vánoce. Soudím alespoň podle toho, že už jsem u nás na náměstí slyšel zpívat koledy. Nejdříve jsem se lekl - co se děje ? Snad více než patnáct let zpíváme koledy na náměstí o Štědrém večeru. Ale v deset večer. Teď bylo teprve půl čtvrté odpoledne.

Pak mne informovali. Dnes je první adventní neděle a je tady pokus o novou tradici - každou adventní neděli se sejít na náměstí a zazpívat si pár koled.

Eva, která to vymyslela

Míňa, která to uváděla slovem.

Překvapilo mě, že se sešlo celkem dost lidí. Vánoce a koledy prostě "táhnou". Ženy rozdaly vytištěné koledy a už se mohlo zpívat. Ačkoliv měly trochu problémy s hlasy (nachlazení, či se snad vyzpívaly jinde) musím uznat, že vícehlasý zpěv zněl skvěle.

sólistky

sbor

Prostě to byla pohodová půlhodinka a já jen doufám, že příště se sejde ještě více lidiček. Sólistky slibovaly, že každou neděli přidají další koledy--tak jsem moc zvědavý co nás čeká.

Clona a ostrost fotografie

2009-11-24T16:52:00.000+01:00

Rudá záře nad Habartovem

Že má clona na fotoaparátu vliv na hloubku ostrosti jsem věděl. Na analogu jsem ji dost využíval pro rychlé focení. Stačilo přečíst na kroužku objektivu od kolika do kolika metrů při určité cloně bude fotka ostrá-- a pak už jen zmáčknout na fotografovaný objekt a bylo to.
S digi jsem nad tím nějak nepřemýšlel. Na systém automatického ostření si stejně stále nemohu zvyknout. Ale nedávno jsem přečetl článek na webu http://www.digineff.cz/art/jaknato/clanek1565955192.html a ....
Předně jsem si vzpomněl na různé úvahy o lomech světla na irisových clonách v objektivech a co to "dokáže" s ostrostí fotky, ale hlavně mě zarazily ukázky ve zmiňovaném článku. Doporučuji přečíst i těm, kteří nevědí co je clona u fotoaparátu. Ty ukázky jsou dost přesvědčivé, ale rozhodl jsem se vyzkoušet vše na svém foťáku. Výsledek mě doslova šokoval.

O co tedy jde ? Sebekvalitnější objektiv nedává v celé škále clony(např. 2 - 22) stejné výsledky. Když je "díra" zcela otevřena nebo naopak téměř uzavřena - tak je kresba objektivu nekvalitní. Zkrátka fotka není ostrá. Nejlepšího výsledku se dosáhne "někde uprostřed".
Nejlépe ukázat na příkladech. Použitý fotoaparát Olympus E - 520, objektiv 14 - 42, 3,5 - 5,6. Postavil jsem aparát na stativ a namířil z okna. Nastavil jsem nejširší ohnisko (14) a nejvíc otevřel clonu (3,5) . levé foto
Pak jsem zaclonil na 8 a vyfotil znovu - pravé foto . Pro jistotu jsem tentokrát ukládal do Jpg a ne do mého oblíbeného Rawu--abych ani tím pokus neovlivnil.

Ani jednu z fotek jsem žádným způsobem neupravoval. Rozdíl je evidentní ! Na levé fotografii není NIC ostré.Za normálních okolností bych si myslel, že prostě automatika nedokázala zaostřit. Ale pravá je OK. Foceno ze stativu, foťák ovládaný přes PC - takže jsem se ho ani nedotkl a lidská chyba vyloučena. Celý pokus jsem Xkrát opakoval a výsledek byl vždy stejný. Pomíjím zatím barevný rozdíl.

Tohle je tedy výsledek pokusu na mém foťáku potvrzující výše uvedený článek. Chtěl jsem mít jistotu obecnosti a tak jsem si nechal nafotit pár fotek na digitálním kompaktu stejným postupem. Výsledek totožný.

Je pravda, že rozdíly nebyly tak markantní jako u mé zrcadlovky, ale to je způsobeno tím, že kompakty "ostří" už při ukládání fotky na kartu.

Závěr :
Pokud to podmínky dovolují - nastavit na fotoaparátu "Prioritu clony" a zaclonit "někde uprostřed". Ta clona "NEJ" není totiž pokaždé stejná - pokud používáme objektiv se zoomem. Jiná bude při ohnisku 14 a jiná při ohnisku 42. Sám pro sebe si chci ty clony "NEJ" otestovat pro každé ohnisko zvlášť.
A pro důkaz, že ani maximálně zavřená clona (v mém případě 22) není dobrá poslední snímek. Stejné místo, stejný postup - jen zacloněno na 22. Fotka opět neostrá. Prostě zlatá střední cesta......

Drákula a noční Praha

2009-11-21T18:59:00.002+01:00

Žižkovský vysílač svítí do dáli

Tak jsme si vyrazili do Prahy na Drákulu. Sestava v autě špičková : já a šest žen ! Ze se sedmi lidiček v autě šest řidičů. Prostě nádhera. Ne že by mě cestou mluvily do řízení, stejně špatně slyším, ale zábava byla i tak. Stačilo, když se v autě začal od stropu spouštět pavouček a bylo pozdvižení. V jeden moment Janina skákala z auta dřív než jsem zastavil. Ještě štěstí, že se zapomněla odpoutat. Jinak by snad vyskočila.

Pohled na Štefánikův most

Jinak cesta proběhla v pohodě. Do Prahy už bych mohl jezdit se zavázanýma očima. Problém nastal až v Praze. Jsem člověk, který "nemusí" obchody. Tím spíš ty veliké. Nikdy si nevšímám, kde jsou ty různé Kauflandy, Tesca a já nevím, jak se všechny ty obchody jmenují. Tím spíše nějaká Ikea v Praze. Přibližně jsem věděl kde je,ale..... V autě samá legrace a jezdili jsme z jednoho kruháče na druhý a snažili se najít parkování a hlavně metro. Začínal nás honit čas. Nakonec největší legrace byla u automatu na lístky MHD. Míně se nějakým kouzlem povedlo zablokovat dva automaty tak, že stále chtěly 100 Kč. Jinak nevydaly lístky . Ani nevím, jak se nám nakonec podařilo nějaké získat, ale hlavní bylo, že už jsme seděli v metru a upalovali na Náměstí Republiky.

Mánesův most, v pozadí Karlův

Říká se : dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Já šel na Drákulu potřetí. Ale od toho druhého uplynulo snad deset let. A tak jsem byl přece jen zvědav.Jiné prostředí, jiní herci. To se právě ukázalo být problémem. I když Vojtek v roli Drákuly nedosahoval hlasově kvalit Hůlky - nebylo to špatné. Vlastně všechny role byly dobře obsazeny. Až na jednu - šašek, sluha, profesor. Tu hrával Jiří Korn. Skvěle, úžasně. Tentokrát ji hrál Jiří Langmajer. Jako herce ho má rád, ale v muzikálu ? Po Kornovi ? Těžké zklamání.....

Kosárkovo nábřeží a Mánesův most

Ale pak přišlo to, nač jsem se těšil nejvíc - vyrazil jsem se synem do noční Prahy fotit. Ovšem nic nemůže být ideální. Takže taková mlha, opar nebo co to bylo. Zkrátka pro fotografování nic moc podmínky. To nás však nezastavilo. Navíc jsme měli možnost trochu poklábosit o životě.

cestou k Letenským sadům

Nad Letenským tunelem jsme stáli dlouho. Snažili jsme se vyfotit ty kolony aut. Nejlepší bylo, když padla zelená z tunelu. S časem kolem 20 sekund---to byly "provazy" světel.

zatiší

A pak už zpět do hluku velkoměsta. Lidí všude moc a moc a já si připadal jak japonský turista : foťák kolem krku a v ruce stativ. Ještě pár snímků a pak jsme se odměnili dobrým pivkem. Den byl prostě dobře zakončen. A tak to má být

Hrátky s vodou II

2009-11-16T20:00:00.005+01:00

Ta voda mě prostě nedá spát. Napadlo mě zkusit na Netu vyhledat fotky s tímto tématem a nestačil jsem se divit. Nejen záplava nádherných fotografií, ale i různé návody jak kapky vody fotit. Skvělá inspirace, ale pro mě technicky nedostupná. Ti profíci používají externí blesk, který je umístěn u odrazné desky. Finta je v tom, aby blesk osvítil jen odraznou desku a fotoaparátem se následně zachytí jen dopadající odraz od vodní hladiny. Musel jsem si pomoci jinak. A tak byla koupelna na hodinu mojí laboratoří.

Pochopil jsem, že nejde jen o zachycení kapky, která dopadá na hladinu a vytváří nádherné obrazce, ale důležitá je i barva. Někdy stačí jen jiná, barevná nádoba a hned se nám při vhodném úhlu voda zabarví.

To se mě ale zdálo málo a tak nastoupila improvizace a hledání možností. Různé barevné pozadí a pak hledat dobrý úhel. A hlavně také zmáčknout spoušť v ten správný okamžik.

Ale když už jsem byl v akci--hledal jsem další možnosti. Nafoceno jsem toho za hodinu měl dost, ale chtěl jsem další barvy. Po chvilce zamyšlení---snad to ani chvilka nebyla - se řešení našlo. A snadno - fotím přece do Rawu. Takže si v compu mohu s barvami udělat téměř co chci.

Fotky sem do blogu dost zmenšuji a na jejich kvalitě je to bohužel znát. Proto raději další fotky- už zmenšované méně-- tady :
http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/HratkySVodouII#

Skautský muzikál

2009-11-14T20:00:00.070+01:00

Chodovští skauti si opět troufli uspořádat celostátní akci a tak jsem se jel podívat. Skautský muzikál je už dlouholetá akce a byl jsem dost zvědavý. Mimo samotných soutěžních vystoupení byl připraven i doprovodný program. Tady například výroba různých ozdob. Jak jsem si všiml - bylo tam stále plno.

Kdo pozdě chodí--sám sobě škodí a tak jsem viděl bohužel jen dva muzikály. Děvčata z Českých Budějovic mne zaujala dost. Námět "cesta raketou po různých planetách" byl zajímavý a diváky pobavil .

Největší úspěch u obecenstva měla asi návštěva "Taneční planety" a hříšný tanec. Dokonce byla i závěrečná "zvedačka" ze stejnojmenného filmu - i když v bezpečné variantě.

Dívky z Brna nás zase "zavedly" do prostředí věznice a jejich vystoupení zaujalo nejen příběhem, ale také skvělým zpěvem. Později byly vyhlášeny za vítězky.

Všude klid a pohoda- tak jak už to na skautských akcích bývá. Jen venku jsem stačil zachytit objektivem nějakou bitku. Ten útok nohama byl rázný....

Hrátky s vodou

2009-11-05T20:00:00.106+01:00

Dopoledne bylo hezky a já zaváhal - než jsem se vykutálel z bytu, zatáhlo se a bylo po možnosti focení osluníčkované krajiny. Přišlo mě líto, že bych se dnes nevydováděl na nějakých fotografiích a tak jsem se zamyslel-- co fotit? Kdysi jsem někde na Netu viděl fotku dopadající kapky vody na hladinu.Od myšlenky nebylo daleko k činu a tak jsem zahájil přípravy.
Na postel jsem položil dřevěnou desku, na ni reprobednu, abych objekt focení dostal výš a přikryl vše ručníkem. Později jsem si za něj děkoval.Pak jsem vzal talíř, napustil ho po okraj vodou a položil na reprobednu. Potřeboval jsem nějakou odraznou desku za fotografovaný objekt a nejdříve jsem použil polystyrenovou desku s malbou. Problém byla kapající voda. Z čeho a kam ji umístit ? Nakonec jsem použil obyčejný mikrotenový sáček, napustil vodou a zavěsil na provaz od stropu. Pak jsem dal foťák na stativ a scéna byla připravena. Teď jen propíchnout špendlíkem sáček a .... voda tekla rychleji než jsem čekal a tak rychle cvakat.

Po chvilce jsem zjistil, že ten polystyren není nejlepší nápad a začal prohledávat byt. Bylo jasné, že to chce "něco" co bude lépe odrážet světlo. Alobal se zdál vhodnou volbou. Tak jsem použil dva pruhy a udělal nové pozadí. Dal novou vodu a mohlo se opět fotit. To už jsem neměl foťák na stativu, ale hledal vhodné úhly záběru z ruky. V té kapce jsem vidět já - vzhůru nohama.

Na další stativ jsem si připevnil 1000 watovou halogenku a kombinoval jsem různé osvětlení : bleskem, halogenkou a občas i obojí s různým úhlem světla. Vznikaly tím zajímavé barvy.

Největším problémem se ukázalo zaostření. Foťák stále nechápal, že chci mít zaostřené přesně místo kam dopadne kapka vody. Zase se ukázalo, že ta automatika má své mouchy - na vodní hladině "neviděla" žádné hrany. Zkoušel jsem odhadnout vzdálenost a zaostřit jinde (postavil jsem si do té vzdálenosti knihu s textem),namáčknout spoušt a pak změnit kompozici--ale na tuhle vzdálenost, s malou hloubkou ostrosti se to ukázalo neúčinné. Řešení bylo nakonec snadné - do míst kam dopadaly kapky jsem umístil propisku s potiskem- zaostřil, nechal namáčknutou spoušť, propisku dal pryč, počkal až se uklidní hladina a čekal na další kapku.

Vodu jsem musel doplňovat dost často, ale pak mě napadlo, že to chce změnu - jinou barvu vody. Uvařil jsem čaj a pak do toho ještě nasypal papriku. Voda získala barvu a já pokračoval .

Odraz halogenového světla v alobalu v kombinaci s bleskem dělal při určitém úhlu divy. Fantazii se meze nekladou.

Tohle hraní mě dost zaujalo a už plánuji další. Jen potřebuji pořádnou odraznou desku. Asi si něco vyrobím.

odkaz na další fotky : http://picasaweb.google.com/sedlak.zdenek/HratkySVodou#

Ranec plný písniček

2009-10-18T15:14:00.005+02:00

Nejen prací živ je člověk a tak jsem si vyrazil za kulturou. Něco málo trampské a folkové písně nemůže škodit. Foťák jsem si vzal pochopitelně sebou. Tentokrát se vystoupení odehrávalo v kinosále a tak podmínky k focení byly horší. Fotografování na patnáct metrů v tomto světle je "legrace". Stativ jsem si nebral s tím, že se mě ještě ruce neklepou a v ruce dlouhé časy udržím. Snímek pódia je focen 1/5 sekundy..ani jsem nedýchal. V levém spodním rohu moderátor Štěpán Podéšť přemýšlí jak začít.

Pódium je nehybné, ale jak přišly skupiny--bylo jasné, že ten čas je nepoužitelný. Nechtělo se mě "poskakovat" pod pódiem a fotit s bleskem - tím se zcela "zabije" atmosféra. A tak jsem zvýšil ISO na 800 a zkoušel fotit z té dálky. Nějaký ten zvýšený šum se přežije, hlavně když ta ostrost bude ucházející. Skupina Zlej sen naštěstí seděla--jen ty ruce na kytarách byly nějaké rychlé. Čas 1/8 - málem jsem si vyrobil stativ ze svých "zdřevěnělých" rukou.

To se skupinou Proměny to bylo horší. Bylo jich celkem osm a i zvukař Míra Zika se zapotil než nastavil všechny mikrofony. Ono také nastavit a ozvučit osm zvukových mikrofonů, plus nástroje je hezký oříšek.Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem sám dělal zvukaře. S tehdejší mojí výbavou by to byl neřešitelný problém. I když ve své době Trable měly tolik členů, že jim říkali "Alexandrovci". Takže všechno jde..když se chce. Každopádně jsem celou skupinu do záběru nedostal. Tedy do záběru, který by se dal použít. Takže jen část skupiny :

Pak Štěpán Podéšť uváděl plzeňskou skupinu Fregata a vyfotil jsem je 1/30 z nějakých osmi metrů. Rozdíl je velmi patrný.

Jako poslední nastoupila na pódium skupina Bodlo a já schoval foťák--chtěl jsem si jejich "řádění" a skvělou muziku vychutnat. Jen v jeden okamžik jsem nevydržel, rychle vytáhl foťák a cvaknul. Ten "držák" (jinak také zpívá) s textem pro zpěváka se nedal nevyfotit.

Pak poslední píseň a hodně velká část lidí se přesunula na sál na tradiční "sejšn". Bratr Rančer okamžitě vyrazil k pultu--nevím zda něco objednat nebo se podívat na obsluhu--každopádně jsem byl také rychlý a stačil jsem za ním vyběhnout a nenápadně vyfotit :

Mezitím už hlavní pořadatel Tonda vytáhl kytaru a začalo se neformální hraní. Zdatně mu zpěvem pomáhala Eva.

No a pak se postupně rozjížděla skupina Bodlo a sál kulturáku jim byl malý. Sledovat s jakou hrají chutí, jak sami sebe baví---to je prostě zážitek k nezaplacení. A tak jsem fotil a fotil a najednou bylo ráno..

Oprava

2009-10-16T20:00:00.001+02:00

Když jsem si zpětně četl článek "Zima je tady" tak mě došlo, že toho negativního pohledu je až moc. Asi to souviselo s tím, že jsem prostě Sova a dopoledne jen "přežívám". Probouzím se k večeru. A tak jsem překonal odpoledne lenost a nechuť a vyrazil ven. Když už má můj foťáček pláštěnku a stativ krásný obal přes rameno- -nesmím být líný.
Odměnu jsem "dostal" hned na kraji "Velké louky" (tak jsme tomu prostoru v mládí říkali). Šel jsem a rozhlížel se co by stálo za cvaknutí. U lavičky, kterou skauti umístili hned na okraj louky jsem uviděl "něco" na kameni. Vrátil jsem se zpět a ......no není to nádhera ?! První sníh a někdo už sebe i druhé (třeba mě) potěší takovým výtvorem. Slepička nebo holub s ratolestí v zobáčku--jakou kdo má fantazii-- a má nálada se ihned zlepšila i když shůry pršelo.

Již v mnohem lepší náladě jsem pokračoval k Velkému kamenu. Se sněhem jsem ho ještě nefotil. Cvaknul jsme dva, tři snímky a ještě jsem chtěl udělat jeden a..... přiletěla kapka vody a dopadla přesně na střed objektivu. Co to "udělalo" můžete posoudit sami. Nejen že je ta kapka vidět ve formě silného rozmazání ve středu fotografie, ale jak dopadla na objektiv-tak zmátla automatické ostření a celá fotka je "mimo" :

Proběhl jsem kolem potoka,ale nic zajímavého. Vyfotil jsem si první stopy ve sněhu a pokračoval dál. Zaujaly mne až dva kameny. Chodím kolem nich dost často, ale dnes jsem se zastavil. Proč ? To ví jen ten nahoře. Obcházel jsem je ze všech stran a pojednou se mě zdály zvláštní. Jako dva strážci vstupu do lesa. Kde se tady vzaly, proč právě v těchto místech ? Nakonec jsem si je vyfotil spíš jako strážce východu z lesa :

Procházel jsem si lesem sem a tam a zdálo se mě, že vše je hodno zaznamenat na fotografii. Ale přece jen ty kapky vody, které padaly nejen z oblohy, ale už i ze stromů mě donutily dát foťák do obalu. A vyndávat jen když je touha po fotce fakt silná. Takový moment nastal---když jsme spatřil "lásku" v lese. No není to nádhera jak se kolem ní vine, dvoří se jí, namlouvá a pomalu, ale jistě ji objímá ? To nešlo zachytit jen tak a proto jsem si s fotkou opět trochu pohrál a vyšlo z toho toto :

Cestou jsem toho nafotil ještě dost - třeba slunečnice, které bojovaly se sněhem a touhou po slunci, ale nakonec se mě zalíbila tato fotka:

A to už jsem se plazil utahaný domů s tím, že mám večer co dělat

Zima je tady

2009-10-16T14:23:00.002+02:00

Před třemi dny jsem si fotil v krásném sluníčku a teď - sníh a zase sníh. Naštěstí ještě nemrzne a tak můj foťáček bez problémů cvaká. Stejně je nejlepší fotit z tepla domova. Třeba poslední "pousmání" kytiček na okně. Ten sníh v pozadí je brzy "převálcuje".

Jak jsem se těšil na podzim a barevné listí. Je to nejen pastva pro oči - ale vydováděl bych se při úpravách fotek. Ale co člověk nadělá--příroda si dělá co chce--heslo "poručíme větru, dešti" neprošlo ani komunistům.
A tak mé duševní rozpoložení . Tohle je skutečnost :

A takhle to působí na mne :

Ale - konec má být vždy optimistický a tenhle snímek se mě líbí. Asi se přes zimu schovám do toho temna v trávě.

Podivuhodný den

2009-10-13T21:20:00.010+02:00

Některé dny přejdou, ani si toho pořádně člověk nevšimne a jde spát. A některé jsou hned od rána zvláštní a přitom nemohu říct proč. Takový byl i ten dnešní. Hned ráno jsem praštil dvakrát do mobilu--a to byla chyba. Pak už nezazvonil a já vstával o dvě hoďky později. Normálně potřebuji minimálně hodinu a půl, abych začal vnímat a mohl trochu fungovat. Dnes jsem rekordně do sebe nalil čaj i kávu a byl v pohotovosti a vyrazil do světa. S novou brašnou na foťák......

Nakonec jsem v Sokolově měl dost času a tak jsem zašel do parku. Přece sebou nenosím foťák jen tak. Hezky svítilo sluníčko a začal jsem fotit. Nejen kachničky--ale to stříkající "něco" uprostřed vodní plochy mne fascinovalo. Buď jsem sklerotik--nebo to tady dřív nebývalo. Zkoušel jsem různé časy, clony a schválně jsem si hrál v protisvětle.Jen mne mrzelo, že sebou nemám stativ. Na víc než 1/15 jsem si netroufl.

Pomalu jsem obcházel park a kachničky stále prchaly. Některé i vzlétly--ale to ta potvora s automatickým zaostřováním nestihla.Nebo možná já nestíhal. Měl se mnou někdo být---kdo by je vyplašil a já byl připraven.

Ten park se mě vůbec líbí. Jen je škoda, že tam nejsou všude lavičky. Stát a dívat se do zeleně je fakt nic moc. A že tam míst, kde by se příjemně sedělo je mnoho.

Pak začalo pršet. Začal jsem schovávat foťák a..... vždyť mám na nové prašně pláštěnku ! Nasadil jsem ji a ...nemá to chybu. Vtipné bylo -že foťák byl hezky uložen pod pláštěnkou a já mokl. Že mám na bundě kapuci---to mě nedošlo.

Pak už jsem letěl do auta a jen k Citicím. Chtěl jsem vyfotit místo odkud se bude napouštět Medard.

Zase víc...

2009-10-12T20:02:00.007+02:00

Dort od sestry.

Než jsem se stačil vzpamatovat už zase narozeniny. To už nejsou ty, na které člověk toužebně čeká: dostane občanku, může si dát regulérně pivo, může být volen do Senátu... Tyhle jsou zase radostné jinak - probudím se a .....jupííííí . ještě žiju.

A také dostanu dárečky. To má každý rád. Letos jsem obzvlášť nadšen - novou brašnu na foťák a stativ. Nádhera !! Brašnu už jsem potřeboval jako sůl--můj nový, krásný foťák jsem nosil v brašně, kterou už mám...no snad šedesát let. Podle toho také vypadala.
Ale ta nová--jejda--ani nevím kam, co budu dávat. Dokonce má svoji vlastní pláštěnku.

No o stativu ani nemluvím--je skvělej! I s pouzdrem přes rameno a tak budu mít volné ruce. Ještě že jsem byl dnes doma sám a nikdo mě neviděl. Stativ stál všude po celém bytě a testoval jsem, jak se s tím bude fotit.
Jen škoda toho počasí. Jinak už bych byl venku. Ale přece na ty nové věci nenechám hned padat vodu z oblohy.

Pěkný podzim ještě přijde. Jsem optimista

Měření expozice III

2009-09-28T19:46:00.017+02:00

Teď praktické ukázky vlivu a problémů jednotlivých měření expozice. Začnu fotografiemi, které mne k napsání tohoto článku vlastně přivedly. Do Královského Poříčí jsem jel vyfotit skupinu Salome. Slunce svítilo jak o život, bylo krátce po půl čtvrté odpoledne a zdánlivě ideální podmínky. Jenže....Ženy tančily osvícené sluníčkem, za nimi "temno" stodoly. Když jsem cvaknul první snímky se "zdůrazněným středem"(což mám většinou)- tak jsem okamžitě viděl, že to není OK. Automatika středu zabírala větší plochu než byla tanečnice a započítala i temno stodoly. Výsledek--přeexponované tanečnice.
To je vidět na první pohled--hlavně ta v bílém. Musí se hodně "kouzlit" různými úpravami v PC,ale mnoho se zachránit nedá. Při větším zvětšení je to znát. Tím, že jsem měl zaměřeno středem objektivu mezi ně (jen bod na zaostření jsem si posunul na tu vpravo) tak většina měřeného úseku bylo tmavé pozadí. Automatika vyhodnotila a to oč šlo- tanečnice (to ale automatika neví) je téměř nepoužitelné.
A tak přepínám na bodové měření a v ten okamžik vypadá fotka podstatně jinak. Že je pozadí ve stodole tmavé mě až tak moc nezajímá. Předně mě jde o tanečnici a za druhé-- s tím se dá vždy něco dělat--pokud by mě o to šlo. Ale pozor--bodové měření má i své chybičky. Je jich více-- v případě tanečnic (nebo jiného pohybu) stačí jejich rychlý pohyb a "utečou" vám z toho malého bodíku a expozice je rázem jinde. Proto je lepší si změřit expozici, když stojí v klidu a pak natvrdo nastavit v manuálním nastavení focení.
Další příklad : v práci nastavím ESP měření (49 polí po celém
formátu), ukáže se mě čas 1/60 při cloně 3,5 . Vyfotím :
Pak jsem si všiml toho úzkého pruhu od sluníčka z venku. Nastavil jsem bodové měření expozice a zamířil přesně na ten úzký pruh. Čas 1/250 při cloně 6,3. To je rozdílné! V tomto případě o nic nešlo--jen jsem si hrál a mohl jsem měření změnit nebo upravit expozici podle svého. Kdyby však probíhal přede mnou nevratný děj a já cvaknul snímek se špatným nanstavením--už by bylo zle. Proto je důležité vždy dopředu uvažovat. Někdo je zvyklý fotit podle histogramu. Ale v některých případech histogram moc nepomůže-respektive nedá se tak snadno přečíst na malém displeji. Jen namátkou opět dvě ukázky. První je focena ESP měřením (49 polí). Je poznat, že automatiku ovlivnila velká část oblohy. Když jsem se tento snímek snažil později upravit v PC a zesvětloval--tak obloha se čím dál tím více přepalovala. Dají se použít další způsoby, ale je to pracné, zdlouhavé a u takového snímku bezvýznamné. Druhý snímek je měřen bodově a už je to o něčem jiném. Mám kam "couvat" podle histogramu směrem k tmavšímu snímku a vlastně tak i vylepšuji oblohu.
Nerad bych, aby mě psaní vyšlo tak, že je vždy lepší bodové měření. To ne--to by byl hrubý omyl. Každý z těch způsobů má své pro a proti a je třeba se je naučit používat i kompenzací expozice vylepšovat. Abych dokázal svá poslední slova přidám další ukázku. První foto systémem EPS, čas 1/40 clona 5,5, druhý snímek bodové měření, čas 1/13, clona 5,5. Na první pohled je vidět obrovský rozdíl- ten měřící bod jsem zaměřil na střed kde jsou tmavší větve stromu a tak podle toho automatika vyhodnotila expozici celého snímku.

Měření expozice II

2009-09-28T10:50:00.013+02:00

Tak teď se dostávám k měření expozice u dnešních digitálních fotoaparátů. Předně je třeba uvést, že se měří světlo odražené. Měření světla dopadajícího je mnohem přesnější, ale pro normální používání nevhodné. Využívají ho hlavně profesionálové při focení portrétů atd. Za druhé je potřeba si uvědomit, že senzor expozimetru ve foťáku je "barvoslepý". Nevnímá barvy fotografované scény, ale zachycený jas si převádí na středně šedou (18procent). Takže takto vypadá to co vidí fotograf :
Ale senzor měření světla je "barvoslepý" a tak na něj dopadá jen černobílý obraz (pro jednoduchost textu zevšeobecnuji). Teď ke způsobům měření. V zásadě se používají tři způsoby. U různých firem se různě jmenují, ale princip je stejný.
První způsob, asi nejčastěji používaný - někde nazývaný ESP (Olympus), Matrix (Nikon),multisegmentový (Canon). V zásadě jde o to, že je celé obrazové pole snímku rozděleno na mnoho polí a ty se měří samostatně. Můj Olympus těch polí má 49, Canon jich má snad 35 a Nikon přes 1000 (neberte to doslovně-každý může zjistit ve svém manuálu). V každém z těch polí se změří jas a porovná se to se střední šedou. Ve foťáku proběhne výpočet, zprůměrování a je nabídnutá vhodná kombinace expozice. Pro názornost popsaného přikládám fotografie. Prvá je jen převedena do černobílé varianty, při druhé jsem chtěl trochu více názorně ukázat co vlastně "vidí" senzor měření a tak jsem použil silné rozostření, třetí fotka je rozdělena na 30 polí (víc se mě nechtělo dělat- je to pro názornost) a u nich odhadem napsáno procentuální stupně černé. Z nich pak automatika vypočte expozici. Toto měření je vhodné pro většinu fotek. Později přidám ukázky, kdy naprosto zklame.
Dalším způsobem měření je tzv. integrální se zdůrazněným středem. U většiny fotoaparátů je uprostřed "něco"---slouží k zaostření, ale souvisí i s měřením expozice. Středu je přikládán význam kolem 70 procent.
Poslední způsob je tzv. -bodový. Vyhodnocuje velmi malou oblast ve středu fotky (1-3 procenta) bez ohledu na místo zaostřování.
Každý z těch způsobů má své plusy i mínusy a nelze jednoznačně určit kdy, který použít. Důležité je ale je znát, vědět co který způsob "dělá" a podle toho při fotografování použít ten či onen.
Při popisu jsem se snažil o jednoduchost, ale nevím jak moc se mě to podařilo. Proto v pokračování budu dávat spíše praktické ukázky.

Měření expozice I

2009-09-27T12:10:00.008+02:00

Jedna z nejdůležitejších věcí při fotografování je správné určení expozice. To znamená nastavení času a clony. Zdálo by se, že v dnešní době plně automatických digitálů o nic nejde--automatika vše vyřeší za fotografa. Ve většině případů tomu tak je-ale existuje mnoho vyjímek a není to jen focení západu, či východu slunce.
Nejdříve malá exkurze do historie :
Když jsem začínal fotit, tak určení expozice záleželo na mě, na mém odhadu a citu. Podívat se na scénu, kterou chci vyfotit a odhadnout kombinaci času a clony. Například čas - 1/60 při cloně 5,6. Tento odhad dost závisel od zkušeností a X krát se mě stalo, že jsem se spletl. Ale negativní film má mnohem příznivější křivku kontrastu než digi a tak se většinou při vyvolávání fotek dalo mnoho zachránit. Nemá cenu abych se pouštěl do detailů-jen platí základní pravidlo : u digitálních foťáků je správná expozice několikrát důležitější než u negativního filmu.
Pak jsem si pořídil expozimetr--tehdy pro mě zázrak. Pomocník, který mě velmi ulehčoval nastavování správné expozice. Nastavil jsem citlivost filmu, namířil na fotografovaný objekt a na ručičce se mě objevilo číslo. To pak stačilo nastavit otočným kolečkem a na stupnici se objevily kombinace časů a clon. Pak si jen vybrat správnou kombinaci podle potřeby a -cvak. Jasně, že to nebylo zase až tak jednoduché. Expozimetrem se dalo měřit buď světlo odražené nebo dopadající (to se pak na selenové čidlo nasadilo mléčné sklo). Ve většině případů jsem používal první způsob. Pokud jsem fotil na větší vzdálenost lidi a nebyl jsem si jistý správným nasvícením tváří byla snadná pomoc - namířil jsem expozimetr na svoji ruku a natáčel jsem ji proti světlu tak, abych změřil světlo i stín. A "něco mezi tím"--bylo to správné.
Práce s takovým expozimetrem měla své nevýhody. Mimo časové náročnosti šlo i o to, že expozimetr byl samostatný přístroj a nebral vůbec v úvahu samotný foťák a případné filtry na objektivu. Proto se u zrcadlovek začalo používat měření přes objektiv - tzv. TTL. U nás se hodně rozšířily Praktiky z východního německa. Já v té době měl Pentacon six TL. Úžasný foťák o kterém budu ještě psát. Pentacon měl hledáček tzv. světlík. A já si z NDR dovezl na něj pentagonální hranol s měřením expozice přes objektiv. To už byla zase jiná paráda. V hledáčku jsem měl rysku a pohyblivou ručičku. Stačilo na hranolu nastavit citlivost filmu a světelnost objektivu. Pak zaměřit na fotografovaný objekt a kolečkem na hranolu otočit tak, abych dostal ručičku na rysku. A hned jsem na hranolu viděl kombinace časů a clon, které se dají použít. Nemusel jsem už sebou nosit samotný expozimetr a měření přes objektiv bylo mnohem přesnější. U kinofilmových zrcadlovek se již v té době začalo používat více elektroniky a tím pádem i automatické nastavování expozice podle měření TTL.

Tanečnice

2009-09-10T01:08:00.009+02:00

Tak jsem si vyrazil fotit orientální tanečnice. Nebo tanečnice orientálních tanců ? To nakonec není až tak podstatné. Hlavní bylo dorazit včas. Což je většinou problém. Jel jsem jako vždy na poslední chvíli a hlavně se strachem, kde zaparkuji. Vystoupení mělo být v Kynšperku na náměstí a tam rozhodně nezaparkuji. Takže první volné místo hned na kraji Kynšperka a hurá k náměstí. Zbývá mě posledních snad osm minut. To zvládnu-když tak budu cvakat za běhu. No jo--řítím se k náměstí a .... nikde nevidím davy lidí. Kruci, kde je v Kynšperku náměstí ? Přece u kostela ! Nikde, nikdo--jen povaleči u zastávky. Pro jistotu zatočím k Městskému úřadu. Zbývá pár minut. V hlavě si znova "přehrávám" mail s programem, který jsem dostal. Přece si to pamatuji přesně. Zastavuji se u plakátů a ...jasně- náměstí! a Přitom nikde-nikdo.
Že to je ve sportovním areálu ? Rychle se otáčím a vracím se. Snad budou tančit dost dlouho, abych aspoň něco vyfotil.
Téměř běžím--hihi,ale.....cestou potkám vysvobození : Myšku s Čertíkem. Ty mě potvrdily, že je to ve sportovním areálu, ale vše snad o hodinu zpožděné. Takže máme čas příjemně podrbat. No a pak už hurá za tanečnicemi.
Chudinky--bylo mě jich líto. Zima jak v rusku, lidi téměř v zimních bundách a tanečnice jen tak na lehko. Ale šlo jim to. Bylo se na co koukat. I když já na to neměl moc času. Použil jsem sekvenční snímání a občas to znělo, jak salvy z kulometu. Ale zase jsem si ověřil, že v manuálu nelžou a v Rawu to udělá 9 snímků,které stačí ukládat karta.
Ale vystoupení skončilo a já vyrazil domů. Jenže--byl večer a zapadalo slunce.To musím vyfotit. Ale kde ?
Doběhl jsem do auta a vyrazil k domovu. Cestou jsem trochu kličkoval po silnici, protože jsem stále vyhlížel vhodné místo. Napadlo mě pole nad Kaceřovem. Snad mě nikdo nesledoval---musel jsem působit dost zvláštně. Vletěl jsem na kraj pole, rychle zamkl, vzal foťák, stativ a prchal asi 300 metrů k okraji pole. Čas je neúprosný a slunce zapadá rychle. Ale--chyba ! Doufal jsem, že na kraji pole proběhnu pár stromů a budu na kopci nad Kaceřovem a západ slunce jako na dlani. Omyl. Stromů nebylo pár--ale mnoho a mnoho. A v kopci! Takže když bych je proběhl---jsem pod kopcem a vidím.....nic.
Takže během zase zpět. Do auta a dál - směr Horní Částkov. Poslední moje šance. Cestou jsem stejně párkrát zastavil, vyběhl a cvakl. Pro jistotu---co když nestihnu najít dobré místo--to bych dnes neusnul. Za Částkovem se mé zastávky zkracovaly a nakonec jsem to zasekl úplně---dál už prostě ne! Vyběhl jsem na pole, postavil stativ a čekal. No čekal...vlastně jsem cvakal blacketingem série třech snímků +/- 1 EV. Zkoušel jsem různé varianty kompenzace expozice do plusu i mínusu s tím, že následný bracketing dopočítával foťák. Bylo mě jasné, že dynamický rozsah této scény je nad možnosti senzoru. A už dopředu jsem počítal s úpravami v HDR.
V compu pak začalo nadělení. Třídění a nekompromisní delete fotek tanečnic. Základ je vyházet na začátku co nejvíc. Jak fotka nezaujme na první pohled---už se k ní člověk nevrátí. Budou další. Z 220 fotek jsem jich zatím upravil 13 a možná ještě udělám tak 3-5. Zbytek jde...
U západu slunce je to horší. První pokusy mě ukázaly náročnost dynamického rozsahu a jeho zpracování v compu. Tohle nesmím uspěchat. Mám to v Rawu a mohu postupně zkoušet.
Takže sem zatím dávám jen takovou malou ukázku. S fotkami tanečnic jsem si trochu pohrál. V Rawu upraveno vyvážení bílé, kontrast, ostrost, šumový filtr. vyvolané a uložené v Tifu. Jedna fotka cca 60 Mega. Pak do Zonera-upravit úrovně, doostřit a pohrát si s vrstvama. Použít měkké světlo 60 procent a uložit do jpg.
U těhle dvou fotek jsem si navíc pohrál trochu s pozadím,aby tanečnice vynikly.
Se západem slunce to bylo horší Zkoušel jsem různé způsoby, různé možnosti. Nakonec jsem použil opět můj oblíbený Qtpfsgui a přemapováním HDR jsem zkoušel různé varianty , Jedna z nich je tady.

Pár fotek navíc

2009-08-31T23:15:00.017+02:00

V neděli bylo nádherně. Sluníčko zvolna zapadalo a vše bylo prosvětleno jemným, načervenalým světlem. Měl jsem volno a tak jsem nemohl váhat. Konečně mohu využít měkké světlo při západu slunce. Skočil jsem do auta a hurá na Medard. Mám tam vytipovaných pár míst, kde chci pravidelně fotit napouštění. Postavil jsem stativ a nacvakal čtyři trojice bracketingem.
Ale---až v compu jsem zjistil, že se přece jen jednotlivé snímky pohnuly. Něco způsobil vítr,něco možná má ruka na spoušti. Hlavně to bylo poznat při silném zvětšení na rostlinách v popředí. No a tak jsem nakonec zase použil jen jeden snímek z Rawu a pohrál si v Zoneru.
Druhý snímek--pavučina. To už jsem byl na odchodu a uviděl jsem ji. Nepravidelná, potrhaná, ale asi to mě na ni fascinovalo. Zkoušel jsem různé úhly záběru a nakonec "vyhrál" tenhle. Aby byla dobře vidět--opět jsem použil v Zoneru HDR.
Třetí snímek je pro mě takový důkaz, že musím být stále připraven. Jel jsem do práce a hned v Bodenu jsem brzdil jak divý. Ta obloha byla kouzelná---mraky prosvětlované sluníčkem. Zastavil jsem a fotil. Pak trochu úprav v Zoneru-HDR z jednoho snímku. S citem, ale stejně to vypadá jak namalované.

Poslední snímek je zvláštní "divočinka". HDR se dělá že třech, šesti, devíti a dokonce i dvanácti snímků. Já zatím dělal vždy jen ze třech. Chtěl jsem zkusit víc. A tak jsem v práci postavil stativ a fotil auto---devíti snímky. Bracketing v mém foťáku dělá tři snímky. A tak jsem vyzkoušel expoziční kompenzaci a postupně jsem udělal devět snímků. Ne úplně vhodně. Fotil jsem na P a foťák si vlastně upravoval expozici jednou časem, jednou clonou. Už vím, že příště musím na prioritu času nebo clony a ať foťák posunuje jen jednu hodnotu. Pak jsem všech devět snímků načetl do Qtpfsgui pro přípravu HDR a začaly úpravy. Už při focení mě bylo jasné, že není vhodné ani okolí, ani barva auta. Ale nějak se začít musí. Vyzkoušel jsem desítky možností a nakonec se pro jednu rozhodl. Je trochu zvláštní, neskutečná--ale proto jsem to chtěl.

Oslava v Lounech

2009-08-31T21:54:00.010+02:00

Tak mě to zase jednou po delší době vyšlo a mohl jsem se zúčastnit akce naší dovolenkové party. Většinou to vychází, že jsem v práci. Tentokrát stáli při mě všichni svatí. Tušil jsem, že budu muset hrát i na banjo a tak jsem den předem raději vyndal to své ze skříně a začal trochu trénovat. Au, au-- prstíčky si odvykly. Ale přece jen jsem dvě, tři hoďky dokázal trápit pamět i prsty. Druhý den jsem sbalil kytaru, foťák a hurá do Loun (banjo má Kája).
Akce --Járovo narozky---super! Hodně pití, hodně jídla. Třískali jsme do kytar a snažili se překřičet omladinu s reprodukovanou hudbou. Střídal jsem kytaru i bluergassové banjo a kupodivu mě ani prsty nebolely. Možná za to mohla "barmanka". Nedalo se kolem ní projít, aniž by člověk něco nemusel vypít. A že jsem kolem chodil často ! Nenechával jsem totiž foťák ladem. Když jsem nehrál-tak jsem fotil. Dokonce jsem i tančil a je to zaznamenané na filmu. Snad se to natáčení nepovedlo.....
Celý večer byla úžasná pohoda a zábava--prostě v Lounech to vždy stojí za to. Jen když jsem šel k ránu spát--byl problém : nevěděl jsem kam? Bloumal jsem Járovo barákem a postupně prohledával všechny místnosti. Někteří spáči se i vzbudili. Nakonec jsem šťastně našel i svůj spacák a hup do něj.
Ráno--nebo spíš v poledne bylo hůř. A to jsem chtěl vstávat brzy, protože mě lákaly ty kopce kolem Loun. Byl by hřích si je nevyfotit, když už jsem tam byl. Nakonec jsem jen tak narychlo cvaknul pár snímků. Klasika : stativ,bracketing 3 snímky (0, -1, +1 EV) do Rawu s tím, že doma si zase "pohraji". Cestou domů jsem neřídil a tak jsem cvakal i za jízdy. Testoval jsem si různé časy, ale stejně nejlépe vyšel autoportrét přes zrcátko auta.

I v práci se dá fotit

2009-08-22T00:29:00.008+02:00

Tak už mě skončilo nicnedělání a vesele pracuji. Stejně sebou vozím foťák i do práce. Občas se stane, že je "něco" zajímavého cestou. Hlavně když jedu z noční a vychází slunce. To jedu domů i dost dlouho. V pondělí se mě foťák vyplatil. Celý den nádhera- slunečné počasí a v práci děsné horko. Ale....
Kolem sedmé večer se začalo dost rychle zatahovat a vypadalo to na silnou bouřku. Museli jsme i vypnout všechny stroje, aby nedošlo k problémům. Přetížení sítě u nás vždy způsobí malér. Elektronika to prostě nemá ráda. Zatáhlo se a dost silně pršelo. Užívali jsme si pohody a pak někdo zakřičel duha. Ve čtvrt na devět večer ? Hloupost! Vyběhnu ven a opravdu. Nádhera! Bylo mě líto mého foťáčku-lilo dost-ale touha po fotkách byla silnější. Pobíhal jsem venku a fotil jak o život východní část oblohy. Fascinovala mě ta barva. Taková z části až zlověstná. V ten okamžik mě jen tak napadlo co na to řekne foťák a vyvážení bílé. Pak se otočím na západ a tam zapadající slunce. Část oblohy rudá přecházející do černé. Pastva pro oči. Cvakal jsem východ i západ a přebíhal sem a tam. V jeden okamžik proťal oblohu blesk přesně, když jsem zmáčkl spoušť. Zajásal jsem, ale...... stačil jsem na snímku zachytit jen část.No a pak už jsem byl zvědavý, jak bude vše vypadat v compu.
První foto je cesta v pondělí ráno z práce. Občas mě ty východy slunce donutí zastavit a fotit. Normální foto není nic moc - optika to prostě není schopna zachytit. A tak nastoupil můj čím dál tím oblíbenější Qtpfsgui pro tvorbu HDR. Po hodince zkoušení různých možností a nastavení přemapování HDR jsem byl s výsledkem spokojen.
Druhý a třetí snímek je ten s bleskem. Ten mě dal dost "zabrat". Udělal jsem mnoho pokusů a stále mě to svádělo k úpravě vyvážení bílé. Vypadalo to pak jakoby reálněji, ale přitom mě tam scházelo to "červené", které fascinovalo oči. A tak sem dám raději oba.
Čtvrtý snímek byl obzvlášť lahůdka - západ slunce. V realitě fantazie! V compu žádná sláva. To jsem teprve ocenil možnosti úprav digi. Pokus- omyl. Hraní si s alpfa i beta kanály, gamou, saturací barev i redukcí šumu. Nakonec jsem z mnoha možností vybral nejpůsobivější.
A ráno při cestě z práce---opět zastávka. Vyjíždím z Loužku, mířím na Nebanice a domů, už se těším do pelíšku a...nízko položená mlha a tam koníčci. Copak mohu jen tak projet? A tak zase cvakám. Cestu s mlhou i koníčky v dálce. Asi mysleli, že něco dostanou a tak postupně přišli až ke mě. Hi hi--a já nic. Jen se ozývalo cvakání spouště. Když někteří z nich začali okusovat dřevěný ohradník--usoudil jsem že ne nejvyšší čas zmizet. Co kdyby...
A tak jsem rychle popojel a cvaknul ještě mlhu za zatáčkou. V Zoneru pak vyvoláním Rawu a převedením do HDR vznikl poslední snímek.

Bismarckova rozhledna

2009-08-14T15:38:00.010+02:00

Rozhledna, která byla dlouhá léta dobře utajena. A to letos slaví celých sto let od svého postavení. Dozvěděl jsem se o ní prvně při brouzdání po Netu. Na webovkách, které jsem si bohužel neuložil jsem se dočetl moc zajímavé psaní. Namátkou vzpomínám, že ten člověk (jméno atd. mě vypadlo) popisoval, jak se ještě za totality v nějakém archívu, snad v Liberci dočetl o rozhledně u Chebu. A šel ji hledat. Pochopitelně měl tenkrát velké problémy s Pohraniční stráží. Ale našel ji. Po 89 tam vyrazil znova a dlouho hledal marně. Ani většina místních lidí netušila, že mají pár kilometrů za Chebem rozhlednu. Není se co divit- my starší moc dobře víme, co to bylo hraniční pásmo.
V roce 2005 rozhlednu město Cheb nechalo zrekonstruovat a je přístupná veřejnosti. Kousek za Chebem na vršku Zelená hora stojí a láká k návštěvě. Z dálky je vidět vysílač na Zelené hoře,ale dostat se tam zase není až tak snadné. Značení je dost děsné. Na kole či autem z Chebu směrem na Pomezí. Hned za Chebem druhá odbočka vlevo. U silnice je velká tabule s nápisem Bismarckova rozhledna. To je sice hezké, ale po sto metrech je křižovatka- téčko. A žádná cedule. Spolehl jsem se na štěstí a odbočil doleva. Později jsem zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Musí se doprava a asi po dalších sto metrech doleva a pak už je to legrace.
Já ale jel doleva a s vědomím mého zvyku : vždy vpřed - jsem pokračoval dál. Nějaké polní cesty a stáda krav mne nemohou rozházet. Nakonec jsme bez problémů dorazili s Bambí až na místo. Okolí je opravdu pěkné a stojí za to. Ideální místo pro výlet. Okolí rozhledny je pěkné upravené, včetně laviček a stolů. Dokonce i ohniště s připravenými poleny. To jsem pochopil i text, který jsem si přečetl na jedné tabuli vysvětlující, proč je kus před rozhlednou závora a nemůže se dojet autem až pod ní. Oni totiž lidi ty původní lavičky ukradli. Dávám sem i foto cedule, která je na rozhledně. Co myslíte--platí poslední bod ? A také foto Bambi, když vyběhla těch 72 schodů.

Mapy.cz mě slyšely

2009-08-13T17:22:00.007+02:00

Část rodiny byla na dovolené na Hracholuskách a já chtěl využít poslední dny volna před pracovním běsněním a zajet za nimi. Jeli jsme dvěma auty a campující o tom neměli vědět. Znal jsem název campu kde jsou a tak přece žádný problém. Jo jo--jak často se člověk plete....
První "legrace" nastala, když jsem začal hledat nějaké informace o tom campu. Gogle mě nabídl pár možností, ale.....nikde základní informace kde ten camp vlastně je ? Některé webovky byly "vtipné" : zaregistrujte se a dozvíte se víc. Nebo : pošlete SMS s dotazem na to a to číslo-odpověď vám přijde. Cena myslím 10 nebo 30 kč. Ani jedno jsem neměl v úmyslu a čas mne tlačil. S myšlenkou že Hralolusky nejsou velké jsem vlezl na mapy.cz a začal pomalu "objíždět" Hracholusky. Jasnačka--měl jsem pravdu! Hned asi třetí symbol stanu a když jsem na něj najel s myší ukázal - camp Keramika. Pohoda, klídek, tabáček. Načetl jsem si to i jako fotomapu, abych se pak lépe orientoval v reálu. Pak jsem zadal cestu z domova, "zapsal" do paměti a mohli jsme vyrazit.
Když jsme odbočili ze státovky, tak jsem velmi brzy dával za pravdu těm, kteří tvrdili, že značení kolem Hracholusek je velmi podivné. Až se člověk musí nad tím pousmát, když značka na další cíl je 200 metrů od křižovatky. Kam já slepec nedohlédnu. Takže jsem jednou špatně odbočil a zajel si asi šest kilometrů. Vyjímečně jsem se vrátil, protože jsme jeli dvě auta. Když jedu sám--nikdy to neřeším. Zásadně jedu vpřed i kdyby to mělo být o dvacet kilometrů delší. Držím se názoru--všechny cesty vedou tam-kam chci. Jen některé jsou o trochu delší.
Pak už to byla pohoda a během chvíle jsme přijeli do campu, který jsem poznával z fotomapy. Poklepal jsme si na rameno, vystoupil a šel k druhému autu. Mezitím švagrová byla na recepci a vrátila se se slovy : Jsme jinde--Keramika je na druhé straně! Podíval jsem se na ni s útrpným pohledem a vyrazil na recepci sám. Tam pěkná slečna, ale tvrdila mě to samé. Mé argumentování mapama.cz jí nechávalo klidnou a se znalostí okolí mě "ukamenovala". Tak zase do auta a vyjet. Teď už jsem raději zavolal švagrovi (týden před tím je tam vezl) a ten mě přes telefon objasnil co a jak. Měli totiž obdobné problémy, takže to měl projeté. Popsal mě to dost dobře a cca dvacet kiláků a byli jsme na místě a já mohl fotit. Ale to už je jiná kapitola. Sem dám teď jen dva snímky s kterými jsem si trochu pohrál.
Celé to má hezký konec. Když jsem teď začal psát tahle písmenka-chtěl jsem si potvrdit na mapach.cz svá slova. A ejhle--už je tam vše OK a camp Keramika je na správném místě. Že by mě někdo "nahoře" slyšel nadávat ?.....

Ach to ISO

2009-08-08T11:06:00.017+02:00

Nedávno jsem si četl článek o nejčastějších chybách při fotografování s DSLR. Některé rady se mě zdály až úsměvné. Například paměťová karta,která zůstala v PC, baterie doma v nabíječce nebo úplná katastrofa- fotobrašna bez foťáku. Komentáře pod článkem však dávaly autorovi za pravdu - Murphyho zákony prostě fungují. Jedna z chyb bylo i špatně nastavené ISO a já se během pár dní po přečtení článku přesvědčil, jak snadno se může něco přehlédnout.
Vyrazil jsem si zase fotit a vzal to tentokrát kolem Velkého kamene. Na ten se vždy rád podívám, protože se k němu váží mé vzpomínky z dětství i dospívání. Jedna z prvních vzpomínek je, když mě bylo šest, sedm let. S klukama jsme skákali z kamene dolů - jen z toho nejvyššího místa si nikdo netroufl. Přistoupila k nám spolužačka a když zjistila o co jde--hup a byla dole. Co nám zbývalo--skočit také. Otázka klučičí cti. Nedávno jsem se s tou spolužačkou viděl a když jsem jí to vyprávěl--jen se nevěřícně smála. Dávno na to zapomněla.
Ale zpět focení. Od kamene jsem šel dolů k potoku. I když to je příliš troufalý název pro to množství vody, které tam teče. Chtěl jsem udělat pár snímků a pak to dát jako hádanku, kde to bylo foceno. Nechtělo se mě stavět stativ a světla bylo málo. Tak jsem nastavil ISO na 1600. Pohoda---bez problémů i z ruky a zvýšený šum mě v tomto případě nevadil. Udělal jsem pár snímků a šel dál. Na okraji pole jsem zase uviděl "své" mraky. Mám dojem, že od doby co mám nový foťák se na obloze vše změnilo a mraky jsou jiné. Kompozice byla jasná - pole, kytka, v pozadí mraky. To už jsem stativ vytáhl a zabral se do "práce". Asi byl na mě zajímavý pohled jak se různě plazím kolem kytky a hledám nejlepší úhel. Pak přiletěl motýlek a sedl na kytku. Nazval jsem si ho - dobráček. Jako kdyby tušil, že se mnou musí mít trpělivost - seděl, ani se nehnul a dával mě čas na focení. Cvakal jsem a cvakal a mé nadšení neznalo mezí. Měnil jsem úhly i vzdálenost a už se těšil, jaké budu mít super fotky. Hmmmm....
Doma hned načtu fotky do compu a .... Koukám jak blázen co to? Něco je špatně. Chvilku mě trvalo než mě to došlo - šum a zase šum. Prostě děs.Ale proč ? Juknu do exifu a ISO 1600 ! Jasně--fotil jsem ten potok a zapomněl pak ISO vrátit na 100. Pak se mě i vybavily okolnosti při focení motýlka - při nahlédnutí na expozici mě překvapila nastavený čas - 1/1600 s při cloně 22. Zarazilo mě to-ale málo. Byl jsem zaujat motýlkem. No co teď ? Fotky vlastně nepoužitelné a to mě bylo líto. Tak jsem začal vymýšlet, jak využít záběrů jinak. Vzpomněl jsem si na zajímavé efekty, které se dají udělat v Qtpfsguji. Takže foto motýlka v Rawu vyvolat do Tiffu s normální expozicí a pak pod- a pře- expozicí 2 EV. A pak už "jen" začít zkoumat různé nastavení a jeho účinky. Časově hodně náročné, ale motýlek si trochu času zasloužil. Některé "výtvory" by se daly použít doma před cukřenkou. Na plašení dětí--haha. Nakonec jsem vybral dvě fotky, které mají něco do sebe.
Jsem zvědavý co se mě stane příště.

HDR

2009-08-03T00:28:00.013+02:00

Když jsem začal fotit na digi foťák-tak mě syn (můj provokatér) poslal link s poznámkou - to by se mě líbilo. HDR ( High Dynamic Range-vysoký dynamický rozsah)--něco co jsem do té doby neznal. Kdo má zájem dozvědět se víc---stačí v Googlu napsat "HDR" a odkazů je mnoho. Pro lenochy třeba tento " http://www.dirtfoto.com/hdr-fotografie-anebo-vysoky-dynamicky-rozsah/" nebo " http://www.molcan.cz/jak_na_hdr "
Možná to znáte mnozí z vás- vidíte nějakou scénu--třeba pole, oblohu, mraky. Ta scéna je úžasná a tak vytáhnete foťák--cvak a.....na snímku nic moc. Lidský zrak je prostě lepší, ale nebudu zacházet do detailů. Kdo chce-najde si to.
Trochu jsem hledal na Netu a stáhnul si programy pro úpravu v HDR. Pak ještě plugin pro Zonera i další soft na fotky. A začal "řádit". Vyfotím tři fotky---normálně exponovanou, podexponovanou a přeexponvanou. Pak je dám všechny tři dohromady a začnu si hrát s nastavením. Dají se takto dělat neuvěřitelné věci a poslední dobou každou fotografii krajiny dělám tímto způsobemAle existuje i druhý způsob-tzv, nepravé HDR, kdy fotku vyfocenou v Rawu načtu do Zonera pomocí pluginu a zadám funkci HDR. Pak si jen nastavím expoziční rozdíly a Zoner část práce udělá za mě. A opět mám "lepší" fotku s mnohem bohatějšími stíny i světly. Pak už si s tím mohu dál hrát jak chci. Do tohoto mého psaní dávám trochu atypické fotky, ale i tak je vidět co vše se dá dělat.
První fotka je normálně vyfocená a uložená do foťáku v Rawu. Následně lehce upravená, doostřena, zmenšena a uložena v jpg. Druhá fotka je ze základu v Rawu načtena přes plugin do Zonera, zadán příkaz HDR a EV 0, +1 a -1--pak zmenšena, doostřena, uložena v jpg. Posuďte každý sám.
Foto tři a čtyři jsou jiná kategorie. To jsem si vyloženě hrál. Opět jsem použil základní fotku z Rawu,ale ještě v Rawu jsem udělal úpravy. Uložil jsem celkem šest fotografií s úpravou expozice od +2 po - 2. Ty jsem poté načetl do jiného programu se šíleným názvem Qtpfsgui a udělal další dvě fotky. Každou s jiným nastavením. Rozdíly jsou jasné.
Toto vše je tzv. nepravé HDR,ale použil jsem to záměrně. Všechny fotky jsou z jedné jediné fotografie a to byl účel---ukázat co vše se dá v PC dělat.

Náš Vilda

2009-07-28T00:28:00.005+02:00

Máme psa. Rasa neznámá. Stručně by se dal charakterizovat slovy - Vilda je prostě Vilda. Takový pes se rodí jednou za sto, vyjímečně za padesát let. Pominu všechno to, co nám prováděl, když byl dovezen k nám. To se nedá slovy popsat a hlavně snad ani vysvětlit. Co je fascinující, že si v prvních vteřinách "adoptoval" moji dceru a nikdo jiný pro něj neexistoval. Dnes po letech se ode mne nechá i pohladit a když v jedné ruce držím párek--tak se dokonce přitulí. Ale jinak pro něj existuje jen dcera a basta. Jeho závislost na ní je přímo neskutečná a díky tomu zažíváme občas i velmi zvláštní situace. Jako když jsme byli v Liberci. Dcera uprostřed Liberce v aquaparku a já na okraji Liberce s ním. Šel jsem ho vyvenčit a....nedal se zastavit! Vyrazil jak šílený a cestu přes půl města za dcerou si našel.Touha je prostě touha kámo...
Jeho skoky do výšky, když dceru spatří jsou pověstné. Byli jsme teď před pár dny na procházce v Betlémě a Vilda tam fascinoval všechny hosty svými skoky.Vyfotil jsem ho, když skákal radostí, že dcera přichází.

Autem

2009-07-26T09:03:00.016+02:00

Poučen proměnlivým počasím vyrazil jsem autem. Stejně jsem si nepomohl. Pamatoval jsem si, že za Lomnicí by měl být hezký výhled na Sokolov a tak jsem jel tam. Jen jsem poodešel od auta a cvaknul první foto--začalo pršet. Klasika. A tak jsem vyrazil dál. Naděje, že přestane a vrátím se zpět byla veliká. Mezitím jsem u Vintířova objevil viadukt a zajel pod něj. A začal jsem vymýšlet "hlouposti". Čekal jsem na projíždějící auta a cítil jsem se jako lovec. Ulovil jsem jsem jich dost, ale nejzajímavěji vypadá to, které projelo takovou rychlostí, že ani závěrka nestíhala.
A tak jsem raději vyrazil do Lokte a hledal vhodná místa. V Lokti je jich dost.Něco jsem nafotil a vyrazil cestou na Sokolov. Chtěl jsem nafotit Medard i z druhé strany než vždy chodím. Ale udělal jsem si ještě malou zastávku. U Citic je připravený kanál, kterým se bude Medard napouštět i z Ohře. Problém je tam silnice a železniční trať na Cheb. Ze strany Medardu už je připravený kanál a od Ohře zbývá vyhloubit nějakých pět metrů a je to. Ale jak to udělají se silnicí a tou tratí - to jsem tedy zvědavý.
Cestou jsem ještě fotil dominanty habartovska - větrné elektrárny. Ale to bude samostatné téma. Někdy. Snad vezmu auto a objedu celý okres nebo i kraj. Určitě jsou vidět odevšad. Prostě "ladí" s přírodou.

Stálo to za to ?

2009-07-23T18:59:00.027+02:00

Dnes jsem si opět vyrazil s foťákem na vycházku. Kouknu na teploměr = 28 Celsia. Sundal jsem rifle a vzal kraťasy. Tentokrát žádný Medard, ale směr na Anenskou. Horko bylo veliké a tak jsem si v Betlémě dal jedno na žízeň. A pak už do lesa - záměr : divočina kolem Radvanovského potoka.
První rána do hlavy byla, když jsem po cestě dorazil k potoku. Kam vstoupí naši lesáci- to prostě stojí za to ! Jaká to byla pěkná cesta přes potůček a dnes ? Vidíte sami. A to se mě fotka kde jsou vidět padesát centimetrů hluboké koleje nepovedla(špatné zaostření). Nacvakal jsem toho víc, ale...kdo by se na tu spoušť díval.
A tak raději rychle k potoku, který je fakt úžasný. Prostě divočina. Během chviličky mě však došlo, že jsem se opět špatně připravil. Kraťasy a tisíce potvor co kousaly a sály mě krev nešly nějak dohromady. Proč mě nenapadl nějaký repelent ?!No jo--ale co bych nevydržel pro pěkné fotky. A tak jsem prolézal potokem a hledal vhodné záběry. Vůbec jsem nelitoval toho, že vždy nosím stativ. Bez delších časů bych se v té divočině nechytal. A tak jsem se prodíral divočinou, stavěl stativ a cvakal. Rovnou do RAWU s tím, že pak si zase pohraji s HDR. Trochu jsem vnímal, že nahoře na obloze je nějak málo světla--ale o co gou--vždyť mám stativ a dlouhé časy. Nevarovalo mě ani zvyšující se kymácení větví a stromů. Až první kapky mne donutily zvednou pořádně hlavu a podívat se nahoru mezi větve stromů. Hmm--nevypadalo to dobře.Ještě chvilku jsem odolával a snažil se něco vyfotit, ale bylo to marné - příroda opět vítězí. Jen jsem dal foťák do mé starodávné brašny-už se déšť spustil naplno. Znovu jsem foťák překontroloval, jestli je dobře zabalený a s úsměvem-mě přírodo nemůžeš dostat- jsem vyrazil pryč. No jo-ale kudy ? Nejkratší cestou---to je přece jasné. Vždyť to tady perfektně znám a nemusím se držet cest. V těchto místech nepotřebuji ani kompas ani GPSku ! Jen jsem nevzal v úvahu, že už jsem tam delší dobu nebyl. Vyrazil jsem pod azimutem 185 stupňů (hihi) a nedíval jsem se moc dopředu. Velmi brzy jsem pochopil, že to byla chyba. Stromky, které tady nebývaly--nějak vyrostly. Keře (hlavně ty s trny) se hóóódně rozmnožily. Ale to jsem překonával s úsměvem---znám přece cíl : sucho a teplo domova. Ale co to ? Další komplikace- ohradníky u školek. Kruci ty tady přece nebývaly. No teď se mě je tedy nechce přelézat A tak jsem začal všelijak kličkovat : azimut - 185, vzápětí 45. A opět 190. Prostě nádhera. Ani potok nevěděl kde má být a tak jsem narážel na nějaké jeho ramena či přítoky a po chvilce mě to bylo jedno. Když jsem mokrý celý--proč bych vodu překračoval ? Mohu se i brodit. Do toho začaly blesky. Počítal jsem si jak jsou daleko--a zatím to šlo. Jen hlavou se mě prohnaly myšlenky--co mám kovového ? Stativ. Hmm--stačil bych ho zahodit ? Ale to už jsem byl u místa, které jsem velmi dobře znal a kde jsme párkrát dělali s dětmi různé akce. Vypadalo sice naprosto jinak--ale cesta byla na svém místě a hurá domů. Poštípaný, nohy rozervané od trnů, ale nic z toho jsem v tu chvíli moc nevnímal a zrychlil krok. A zase ta cesta---bože! Není to tak dlouho co to byla normální lesní cesta. A teď ? Škoda mluvit- děs se podívat! Sem bych nahnal od odpovědných politiků, přes ochránce přírody a různé ekologické aktivisty - všechny! Ať se podívají. Bláhová myšlenka--vždyť je to jen kus lesa u Habartova a televizní kamery by to nezajímalo!!!
Ale cesta mě rychle ubíhala a když jsem vyšel na volné prostranství-přestalo i pršet. Ten nahoře mě má prostě rád. A tak jsem dorazil i v pohodě domů.

Videa

2009-07-21T13:13:00.008+02:00

Máme mnoho a mnoho video kazet VHS z různých akcí. Ale kdo se dnes dívá na VHS ? Většinou už v domácnostech schází a vše je na DVD. Rozhodl jsem se před mnoha měsíci vše digitalizovat. Pořídil jsem si na to střihovou kartu, šikovný program a trochu se to naučil. Jsou to hodiny a hodiny. Občas se stane, že se rozejde zvuk s obrazem a je problém.
Digitalizováno už mám snad 30 kazet a teď nastává to nejvíce náročné, hlavně na čas--sestříhat a vybrat jen části. Vždyť kdo by se třeba díval na hodinové záběry z čarodejnic, když máme záběry snad třináct let po sobě. Občas se tam najdou perličky a ty je potřeba uložit.
Před pár lety jsme v Horním Slavkově začali pořádat Krhůty. Taková dost dobrá akce, která se všem líbila. Z pár ročníků záběry mám a tak tady je malá ochutnávka.
Myslím, že nejvíce se pobaví ti, kteří se poznají.

Zamyšlení 1- globální oteplování

2009-07-20T18:47:00.004+02:00

Trochu z jiného soudku než je fotografování. Téma globálního oteplování mne "deptá" už řadu měsíců. Spíše než vlastní oteplování mě vyloženě dráždí to, co se děje okolo. Jak hodně mě to připomíná uplynulých čtyřicet let!!!
Kdo nepapouškuje oficiální názor"vyvolených" je v terminologii minulosti nepřítel pracujících a lidově demokratického (později socialistického) státu.
Dlouho jsem se o tuto problematiku nezajímal. Příliš mnoho zvratů jsem ve svém životě zažil a snažím se ty medializované katastrofy brát s nadhledem.
Vsuvka : strašili nás imperialistickou válkou, nacvičovali jsme možné i nemožné, protože každou chvíli měla vypuknout jaderná válka, před pár desetiletími byla na obzoru vědecky dokázaná další doba ledová, později následovaly další a další předpovídané katastrofy a naučil jsem se rozvažovat v klidu.)
Změna mého zájmu nastala v okamžiku, kdy na toto téma začal vystupovat prezident Klaus a začal být tvrdě napadán. Párkrát jsem se s ním setkal a i když ne vždy jsem s ním souhlasil-tak si ho nesmírně vážím jako vzdělaného, inteligentního člověka s úžasnými analytickými schopnostmi. A tak jsem začal pátrat na Netu.
Vsuvka 2 : mladí lidé si dnes neuvědomují jaká FANTASTICKÁ věc je Internet co se týká zdroje informací. V normálním demokratickém státě nepodléhá cenzuře (i když ty pokusy jsou) a je mnoha politikům trnem v oku. O nedemokratických nemluvím. Tam buď není--nebo je dobře propracovaná cenzura. Až se dostanou u nás komunisti za pomoci soc. demáků zase k moci-tak jejich první cesta bude do Číny, aby zjistili jak se Internet dá cenzurovat. Ale odbočuji.
Google mě jako vždy poskytl nepřeberné množství informací a já četl a četl a začal si dělat názor sám. Nevím kdo má pravdu--ale každopádně vím jedno : celá ta velká bublina s tím, že za vše může lidská činnost a proto je ji třeba omezit, limitovat, měnit--brzy splaskne!
Už teď se začínají objevovat první náznaky a dokonce i v ČT dostávají prostor jiné názory.
Toto mé zamyšlení nad tématem globálního oteplování má jediný cíl--nevěřte slepě všemu co se na vás valí z oficiálních médií a googlujte.
Jen taková malá ukázka : http://www.osel.cz/index.php?clanek=1196
Je to tak široké a náročné téma---že není mým cílem tady vypsat vše. Spíše jen nadhodit téma k zamyšlení a hledání

Fotografování 2

2009-07-20T09:54:00.005+02:00

První foťák, který jsem si kupoval- Zenit EM. Už při jeho koupi byly zmatky. Měl jsem vybraný foťák Zenit S a do obchodu přišel půl hodiny před zavíračkou. Prodavač právě vysvětloval zákazníkovi výhody verze EM. Já se pochopitelně hned nadchnul a chtěl jsem ho. Hmm-měli jediný kus a já málo peněz ! Rychlá akce--přes celý Sokolov utíkat k příbuzným-půjčit si-a fofrem zpátky. Pět minut před zavřením. Ale měl jsem ho!
Provázel mě pak všude a teď když ho držím v ruce-nostalgicky vzpomínám :
Objektiv s clonovým číslem 2 - jak rád bych takovou clonu měl na Olympusu
Mikroprizmatický rastr s Fresnelovo čočkou v objektivu - zaostřil jsem i v šeru, kdy dnešní automatika jen zmateně "honí" motůrky objektivu sem-tam.
Dost jsem používal hloubku ostrosti, která se dala "přečíst" na objektivu a případně upravit clonu a čas. To mě dost schází.
Na druhou stranu--když vezmu Zenita teď do ruky, tak mě tíhou málem vypadne z ruky. Nechápu jak jsem s ním mohl lézt všude. A k němu později ještě Pentacon six TL, objektivy, expozimetr, kameru.
Zažil jsem s ním mnoho a nikdy nezklamal. Jen svateb jsem nafotil snad čtrnáct. A nechci se ho zbavit ani teď. Snad se mě podaří časem sehnat redukci, abych ten objektiv mohl použít i na Olympus. Možná to nepůjde, možná bude nekvalitní--ale za zkoušku to stojí..
Aby to nevyznělo, že pláči nad odchodem analogu--to zase ne. Ale to bude jiná kapitola

Návštěva na táboře 2

2009-07-20T08:41:00.003+02:00

Cestu na tábor jsem již popsal - tak teď k focení. Zase se mě potvrdilo, že se člověk má připravit na vše. Nenapadlo mě, že by mohla být hra v lese a tak když jsem balil věci-externí blesk jsem nechal doma. Pochopitelně, že v lese byla a tím pádem málo světla na focení s rychlými časy. Problém.
Kombinoval jsem vyšší ISO (nedostatečné) s focením interním bleskem(nestačil se nabíjet) a byl jsem z toho trochu rozladěn. Ale je to poučení.
Když jsem pak z fotek dělal video udělal jsem druhou chybu. Hromadný filtr se mě tak zamlouval, že jsem zmenšil a doostřil všechno. Přibližování některých fotek ve filmu mě pak ukázalo, že to není vhodná cesta.
Ale Táborová bitva 2 je tady.

Video na blogu

2009-07-20T08:23:00.003+02:00

Chtěl jsem aby se na mém blogu ve zvláštním okénku zobrazovala videa, která mám na youtube. Nějak se mě nedařilo, aby se zobrazily jen ty, které chci. Tak jsem to vzdal.
Můj syn mě tvrdil, že to musí jít. Je to takový můj "provokatér", který mě posunuje v různých oblastech. Musel jsem mu dát za pravdu a tak sem mohu vložit video z mé první návštěvy na táboře.

Stabilizátor

2009-07-19T22:27:00.024+02:00

Člověk se stále učí. Když jsem si vybíral foťák tak jedna z podmínek byla - stabilizátor v těle foťáku. Postupně zkouším co vše foťák umí a dnes jsem si vyzkoušel, co umí stabilizátor. I když jsem u toho byl pěkně vzteklej.
Fotil jsem děti jak pobíhají a ať jsem dělal co dělal-nepovedlo se mě, aby dítě bylo ostré a pozadí máznuté. Zkoušel jsem různé časy, sekvenční focení a stále nic. Pak jsem fotil čtyřkolku a při Xté fotce jsem si všiml, že mám zapnutý stabilizátor. Vypnul jsem ho a ejhle---bylo vše tak jak jsem chtěl celou dobu.
Ten lump stabilizátor můj pohyb s fotografovaným objektem považoval za třes rukou a snažil se ho vyrovnat.Takže vím na co si dát příště pozor. Dobrý pomocník může být někdy zlý pán.Jedna fotka je se stabilizátorem, druhá bez.

Kochání

2009-07-17T20:30:00.009+02:00

Ve čtvrtek jsem jel zase na tábor fotit další etapu celotáborovky. Málem jsem tam přijel pozdě. Cestou bylo příliš moc hezkých míst na kochání a tak jsem těch pár kilometrů jel víc než hoďku.
První foto je tak trochu nostalgické. Po tomhle poli jsem se něco najezdil. Na fotce to moc nevypadá, ale místy je svah dost velký. Bylo dost aut co se tam převrátilo. Asi nejzajímavěji jeden kolega - když se mu totiž začala Vétřieska naklánět na pravou stranu-dostal strach, zastavil, rychle otevřel dveře a stál na stupačce a hledal kdo mu pomůže. Po delší době, když se auto stále pohupovalo zpanikařil a seskočil dolů. Těch jeho sedmdesát kilo "drželo" několik tun--poodešel asi tři metry a auto se převrátilo ze stráně.

Druhé foto se mě fotilo celkem parádně až na to že bych potřeboval asi o půl metru vyšší stativ. Vidím kompozici, která se mě zamlouvá - vytáhnu stativ a jsem o půl metru níž. Kolem nebylo nic na co bych vylezl. To jsem se spíš bořil do promáčené půdy. Ale tři, postavením naprosto shodné snímky bez stativu nevyfotím.

Třetí foto se mě málem stalo osudným. Zaujaly mne ty rozdíly a chtěl jsem to zaznamenat objektivem. A tak se lezl po kolenou, chvilkami na silnici i ležel. Normálně snad po této silnici projedou tři auta za celý den. Tentokrát se snad všichni zbláznili a vyrazili do Hamrů. Dvě auta to měla trochu jako honičku a řidiči málem přehlídli, že tam na silnici leží moje maličkost.
Nakonec jsem na tábor dojel včas a mohl fotit další boj.

Vyvážení bílé

2009-07-12T14:19:00.022+02:00

Možnosti dnešní digitální fotografie jsou úžasné. A člověk se má stále co učit. Nafotil jsem si noční město a byl spokojen s oranžovým nádechem fotky. Vypadalo to dost zajímavě.

Ale ukázal jsem to svému synovi a ten mě vyprovokoval poznámkou o vyvážení bílé. Asi ví jak na mě a tak jsem sedl ke compu a začal si hrát a vznikla další fotka.

No ale už jsem byl v "tom" a tak jsem si začal hrát dál. Po chvilce jsem už na to moc neviděl a přesvědčoval se, že potřebuji lepší monitor. Ale nakonec vzniklo další foto.

Které je to NEJ ?

Noční děs

2009-07-10T10:52:00.007+02:00

Chtěl jsem si vyfotit noční město a tak jsem o půlnoci vyrazil s foťákem a stativem. Už mě mělo zarazit, že nikde nikdo. Vždyť byla teprve půlnoc ! Nezarazilo. Chtěl jsem fotit dlouhými časy a k tomu se mě lidi nehodí, takže jsem byl rád.

Nafotil jsem pár snímků a pomalu se vracel domů. Vstoupím do naší uličky a "něco" zahlédl. Podvědomě jsem zmáčkl spoušť a protřel si oči. Nikde nic. Tak jsem pokrčoval dál s tím, že už mám halucinace z toho koukání do my.

Těsně před vchodem se "to" stalo. Zjevil se mě duch. Začal jsem prchat pryč.
Až později jsem zjistil, že spoušť jsem stačil zmáčknout.
Domů jsem se vrátil mnohem později a obklikou. Hodím paměťovku do compu a ..... humor mě přešel.
"Ono" to tam bylo. Ale co ?

Návštěva na táboře

2009-07-09T22:00:00.019+02:00

Tak se u mě zastavil Uhlík, poklábosili jsme a navrhl jestli nechci jet s ním na tábořiště. Jasně. Chtěl jsem vidět, jak to tam po deštích vypadá a pochopitelně něco nafotit.
V Liboci všechno OK--neplavou a vládla dobrá nálada. To tábořiště je romantické a potok úchvatný a tak jsem pochopitelně hned cvakal spouští.
Měli jsme štěstí--chvíli po příjezdu začínala další etapa celotáborovky, Tušil jsem, že to bude divočina . Stačilo se podívat na připravené bojiště.

A pak to vypuklo. Nestačil jsem cvakat spouští a tak jsem raději použil sekvenční focení. Bože těch fotek---už ať mě někdo koupí novou velkou paměťovku .
Velký boj si užili všichni a kdo vyhrál jsem si nestačil ani všimnout. Z mého pohledu to nebylo důležité. Krásně jsem si užil vycházky a z fotek asi budu muset udělat malý film.
Jen bratr Popílek mě asi nebude mít rád- nějak se mě povedlo ho vyfotit když se na mě "usmíval".
Dodatek : video hotové - http://www.youtube.com/watch?v=OhsgEIW6unE

Fotografování

2009-07-09T13:13:00.000+02:00

Fotografování mě díky mému tátovi provázelo od dětství. První setkání bylo osudové. To jsem ještě neuměl chodit a jednou si takhle lezl po bytě a narazil na něco nového - propojené prodlužováky do koupelny, kde táta dělal fotky. Rozpojil jsem je a prstíkem začal zkoumat obsah.

BÁC - údajně jsem až nadskočil a možná proto začal chodit už v devíti měsících.

Tahle pecka byla pro mne osudová a tak když mě poprvé táta vložil do ruky foťák-bral jsem ho s posvátnou úctou. Dodnes si vzpomínám na ten kouzelný okamžik, když jsem držel podlouhou krabičku, zmáčkl malý knoflík a vysunul se měch s objektivem.

První cvakání bylo jen tak--zkušebně. A pak přišel i okamžik, kdy jsem sledoval, jak táta navíjí ten kus papíru na který se zaznamenaly mé první pokusy. Úžasný formát - 9x6 centimetru.

Ale to byl jen začátek